Uprchlíci: diskutované a nesnadné téma

Chybí nám informace i zkušenost

Uprchlíci, migranti: téma dnes aktuální a hojně diskutované, ale je to téma nesnadné. Jako nesnadné se mi jeví zejména proto, že nám chybí dvě věci: jak dostatečné informace, tak i zkušenost a mentalita svobodného světa, tedy zejména těch částí Evropy, které nežily v komunistické totalitě.

Všichni uprchlíci nejsou jen zločinci a násilníci,
ale ani andělé

Chybí nám relevantní informace o tom, kdo jsou ti, kteří se valí do Evropy, tedy jaká část z nich jsou skuteční uprchlíci, kteří si v podstatě dútěkem zachraňují život, a kdo jsou ti, kteří jen hledají lepší životní standard. Chybí nám rovněž seriózní informace o jejich náboženství (nejsou to všichni ani muslimové, ani všichni křesťané), vzdělání a životním stylu oblastí, ze kterých přicházejí. A představa, že všichni jsou „teroristé, převlečení za uprchlíky“ je stejně nesmyslná, jako touha či požadavek, aby všichni byli andělé, přestrojení za člověka. Nejpravděpodobnější je, že jsou různí – jako jsme různí my, obyvatelé Evropy a tedy i Čech - ani samí tuneláři, zločinci a násilníci, ani samí andělé.  

Oprávněný strach i fámy

Když děti něčemu nerozumějí, tak se tomu často vysmívají. A když o něčem vědí málo či nic dospělí, potom obdobně propadají - fámám a strachu. A tento problém se nás týká. Vidět totiž v každém cizinci a zejména imigrantovi zakukleného lotra je čirý primitivismus, který by člověk nečekal u průměrně inteligentního a spořádaného občana. Ale kupodivu k němu má blízko nejen on, ale i bývalá či nynější hlava státu, tedy lidé vzdělaní (otázkou je, co si skutečně myslí a co říkají proto, že se to lidem líbí – morální pochybení je ovšem oboje).

Na druhé straně je třeba brát vážně hlasy, které upozorňují na to, že nejde o jednorázovou krizi, jako je třeba povodeň, která prostě přejde, ač za sebou zanechá spoušť, ale že jde o dlouhodobý problém, který vyžaduje víc, než jen krásnou a chvályhodnou ochotu teď hned pomoci s jídlem, ošacením případně ubytováním. A že tu bezpečnostní rizika jsou – ostatně ta by byla, i kdyby žádný Islámský stát neexistoval. A tady je zatím celá Evropa slabá – mimo jiné proto, že každý stát si (v něčem právem, v něčem ne tak právem) hájí své zájmy. Tím se neubližuje jen migrantům, ale tím ubližují Evropané i sami sobě.

Proč je u nás averze větší než v Západní Evropě?

Stojí za to se zamyslet nad tím, proč je zásadní averze proti migrantům v Rakousku, Německu, Francii, Holandsku podobně menšinovou záležitostí, jako je naopak v naší zemi (a v Polsku, Slovensku) menšinovou záležitostí otevřený a přívětivý postoj k migrantům. Tyto v podstatě opačné postoje zřejmě souvisí s rozdílnou historií jmenovaných zemí ve čtyřicetiletí po 2. světové válce. My jsme byli k izolacionalismu a k nedůvěře systematicky vychovávání. Řada západních zemí udělala s poválečnými migranty zkušenost, a to zdaleka ne jen špatnou. 

Co nás ohrožuje více než migranti

Migranti nás ale neohrožují v tom smyslu, že by nás chtěli zaplavit a u nás zůstat. Zatím chtějí dál, do Německa, které je přijímá. Jestli nás něco ohrožuje, tak je to spíš Putinovo Rusko, které touží po návratu Sovětského svazu a jeho ovládání střední Evropy. A těch z nás, kteří mu v tom jdou vstříc a chtějí nás oddělovat od ostatní, tzv. západní Evropy, bych se bál víc než migrantů. Od migrantů můžeme chtít zachovávání našich zákonů a při jejich porušování je vyhostit. Co jsme ale mohli v roce 1968 udělat se sovětskými tanky??? Stačí se podívat ne příliš daleko, na Ukrajinu či na Krym.

Vidět v migrantech lidi

Myslím, že zatím příležitost k rozsáhlejší pomoci migrantům v naší zemi prostřednictvím církve není. Silácké řeči z té i oné strany jakož i obviňování biskupů (opět z obou stran) sotva komu pomohou. A přehlížení pomoci, kterou Charita i někteří jednotlivci poskytli, také není dobré. V rozsáhlejší pomoci jsme odkázáni na rozhodování a aktivity státních orgánů. A také na rozhodnutí migrantů – ti nechtějí být u nás, ale na západ od nás! Ovšem snaha poznat, pochopit a podle toho se snažit pomáhat je jistě na místě. Včetně pomoci nahrazovat předsudky a výplody strachu spolehlivými informacemi a znalostmi – byť s tím u řady lidí nikdo neuspěje. Zcela jednoduše řečeno: Snažit se, aby lidé (u nás doma) poznávali a viděli v migrantech také lidi. Protože je pravda, že jsou lidmi stejně jako my.

Aleš Opatrný 

Redakčně upraveno, opatřeno nadpisem a mezititulky...