Truchlení není možné přeskočit
Pro vyrovnaný život je důležité umět i truchlit nad ranami osudu, nad odchodem svých blízkých, nebo nad tím, že ztroskotal nějaký můj životní plán a můj sen se nenaplnil. Truchlení není možné přeskočit.
Zármutek mě skrze bolest nad ranou osudu může vést do vnitřního prostoru ticha na dně mé duše. A tam, v tomto vnitřním prostoru ticha, kde ve mně bydlí Bůh, mohu spočinout. Uprostřed bolesti tam nacházím místo, kde se cítím v bezpečí a chráněný. Na toto místo nemá bolest přístup.
Nestresuji se tím,
že se musím
neustále cítit dobře.
Smím prožít i smutek a osamělost. Ale neutíkám před nimi, nýbrž skrze tyto pocity vcházím do nitra své duše, kde mohu zažít hluboký pokoj.
Strach, že o něco přijdeme
Bohužel jsme ale v dnešní době příliš zaměstnáni tím, abychom si život obohatili materiálními věcmi, abychom nepropásli žádný zážitek a příležitosti. A tak vlastně prcháme sami před sebou. Naše neustálé pachtění za zážitky se tedy úplně míjí cílem, protože vlastně jen vyměňujeme jeden adrenalin za druhý.
Jsme příliš zaneprázdněni tím, abychom nepropásli žádnou příležitost a cítili se pořád dobře. Často je za tím strach, že o něco přijdeme. Ten strach může mít svůj počátek v dětství. Mnozí z nás měli pocit, že se jim nedostává dost náklonnosti. To potom v dospělosti přenášíme na všechny příležitosti, které před námi jsou. Ale kdo by chtěl uchopit všechny příležitosti, tomu nakonec všechny utečou. Žádnou z nich doopravdy nevyužije. Také často příliš silně kroužíme kolem svých pocitů. Chceme se pořád cítit dobře.
K životu ale patří obojí:
radost i zármutek,
euforie i skleslost.
Jen když si připustíme oboje,
budeme vyrovnaní,
vnitřně radostní
a svobodní.
