Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy. Po válce se lidé rozhodli, že kostel opraví, dohodli se ale, že sochu opravovat nebudou. Na patu kříže pak pověsili tabulku, na které stojí:
"Už nemám ruce ani nohy.
Od nynějška buďte vy
mýma rukama i nohama
a přinášejte úlevu a uzdravení
zraněnému světu."
My máme být jeho rukama a nohama v dnešním světě. Spoléhá na nás a posiluje nás naší vzájemnou podporou na cestě zkoušek a bolestí, které nevyhnutelně přicházejí do našich životů - ztráta někoho drahého, opuštěnost, nemoc, nezaměstnanost.
Když k druhým, kteří jsou v takových situacích, přicházíme, pomáháme jim zaslechnout Ježíšovo volání: "Pojďte ke mně všichni, kdo pracujete a jste obtíženi, a já vám dám odpočinout." V takových okamžicích je naše pomoc téměř hmatatelným zpřítomněním starostlivého a pečujícího Boha.
Se svolením převzato z knihy: Bůh ukrytý v příbězích,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
