Zaujala mne ilustrovaná knížka Tři prasátka, podávající jeden oblíbený příběh mé tříleté dcery. Barvitě představuje jakýsi prasečí thriller s moudrou pointou. Prasečí tatínek a maminka jednoho dne oznámí svým třem malým prasátkům, že jsou už dost velká. Je třeba, aby se naučila starat sama o sebe. Tři prasátka jásají: „Sláva, už nebudeme muset poslouchat!“ A vypraví se na cestu do života. Po pár hodinách cesty euforie mírně opadá, neboť prasátka musí řešit, kde teď složí svou prasečí hlavu, aby byla v bezpečí.
První prasátko se rozhodlo postavit si domeček z obyčejné slámy, protože s tím není tolik práce. Slaměný domeček byl brzy hotov a prasátko bylo velmi spokojené. Domeček si zkrášlovalo, ale hlavně odpočívalo a užívalo si volnosti. Bylo na sebe hrdé, jak briskně bydlení vyřešilo. I druhé prasátko nebylo právě nejpracovitější, postavilo si domeček z chrastí. I ono bylo velice spokojené, domeček si zkrášlovalo, užívalo si své volnosti a radovalo se, jak si to dobře zařídilo. Třetí prasátko však mělo za ušima (pochopitelně těma prasečíma), umělo myslet kapánek dopředu, i rozhodlo se postavit si domeček z cihel. Bratři se mu sice smáli a lákali ho, ať si raději užívá pohody a nevymýšlí si zbytečnou práci. Možná občas zapochybovalo, zda se jeho bratři nemají přece jenom lépe než on (srov. Žalm 73) a zda opravdu není nemístně horlivé. Ale nakonec vytrvalo a v potu své prasečí tváře zděný domeček dokončilo.
Nečekaně vstoupí na scénu děsivý vlk. Prasátka se schovají do svých domečků. V knížce doslova stojí: „Vlk se jen zasmál, zafoukal, a slaměný domeček byl pryč.“ Prvnímu prasátku se naštěstí podařilo utéci k druhému, do jeho domečku z chrastí. Tam se však neblahá situace jen zopakovala; zděšeným prasátkům se naštěstí podařilo utéci do cihlového domečku třetího prasátka, který byl pevný, a vlk proti němu nic nezmohl. Zlého vlka nakonec potkal hrozný osud v kotli s vařící vodou. Prasátka se zaradovala, zmoudřela a následně si všechna postavila solidní domečky.
Nevím, zda se podobná pohádka vyprávěla již před dvěma tisíci let v Izraeli. S trochou fantazie si ale dovedu představit, jak ji jistá maminka Maria vyprávěla malému Ježíškovi, který naslouchal s otevřenou pusou. Po letech mu pak došlo, že takto se to má vlastně i v životě s Bohem, a přeložil ji do mluvy dospělých (a raději vypustil prasátka, která v Izraeli neměla valnou pověst). Vyprávěl svým učedníkům podobenství o tom, že každý, kdo naslouchá Božímu slovu a jedná dle něj, je jako moudrý muž, který si postavil dům na skále (srov. Mt 7,24). Naproti tomu ten, kdo Boží slovo slyší, ale nejedná podle něho, je podoben muži, který staví chatrnou stavbu na písku (rozuměj: jako prasátko v krásném a stylovém domečku ze slámy a z chrastí). A běda mu, když se přivalí příval, přiběhne vlk, lev řvoucí nebo jiná havěť; v dobách protivenství jeho stavba neobstojí.
Nebojme se tedy investovat do solidních základů; není to ztráta času.
Se svolením převzato z knížky Ve víru víry,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z knížky naleznete zde.
Ilustrace se svolením převzatá z knížky (leporela) Tři prasátka,
kterou vydalo nakladatelství Axióma, Praha 2000,
Ilustrace Renata Frančíková.
