„Nejsme trestáni
za naše činy,
ale činy trestají
a odměňují nás.“
Jak je tento výrok pravdivý!
Naše činy
v sobě nesou
trest a odměnu
podle toho, jak je děláme.
Začneš válku?
Válka ti za to dá odměnu,
jakou si zasloužíš:
ruiny, nenávist, zkázu.
Není třeba trestat toho,
kdo vyprovokoval nenávist.
Sama nenávist ho potrestá.
Zamoříš vzduch
smrtonosnými látkami
a ony se ti vrátí,
zničí ti lesy a otráví tvou krev.
Povolíš uzdu nestřídmosti
a ona ti zničí zdraví.
Bereš drogy
a tvůj mozek se rozpadne.
Prahneš po tom, abys vlastnil půdu,
rolníkům sebereš pole,
oni se vzbouří
a jednoho dne tě zabijí.
Zvrhneš se v sexu
a z lásky si uděláš prostředek konzumu:
nediv se, jestli se ti příroda pomstí.
Ne, člověče, není třeba říkat:
„Bůh tě potrestá.“
Říkej: „Trestám se sám,“
nebo raději: „Mé činy mě trestají.“
Věř mi, člověče, velkou část zla ve světě,
které vás trápí, které vás pohoršuje,
si způsobujete sami vlastníma rukama,
svými zvrhlými myšlenkami, svou touhou po moci...
Hledejte pokoj a mír.
Bůh nám nabízí pokoj a spásu,
proč to nechceme
přijmout?
