„Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra,
ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
NEJPRVE VYJMI ZE SVÉHO OKA TRÁM,
A PAK TEPRVE PROHLÉDNEŠ,
abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ (Srov. Bible: Matouš 7,3.5).

Musíme uznat, že se toto přirovnání Pánu Ježíši moc povedlo. Je velmi vážné a velmi komické zároveň. Představte si takovou situaci u očního lékaře: Sedíte coby slzící pacient s třískou v oku na křesle v ordinaci, jste nervózní, aby zákrok moc nebolel, a náhle se dveře ordinace otevřou a dovnitř se vevalí pan doktor..., přes oči přivázaný dvoumetrový trám! V ruce třímá ostrou pinzetu. Jak se k vám blíží, všechno padá, sklo řinčí - a už se napřahuje, že vám „pomůže“! Co budete asi dělat? Někdo by ztuhnul hrůzou, jiný by začal křičet o pomoc a ten nejduchapřítomnější pacient zvolá: „Prosím vás, sundejte si nejdříve ten trám, ať mi nevypíchnete ještě i to zdravé oko!“

Že přeháním? Já jsem si to podobenství nevymyslela. Ale možná už jste někdy zažili situaci, že vás někdo přišel napomenout, a vy jste měli pocit, že se trefil přesně vedle... Anebo vy jste šli velkoryse pomoci zbavit třísky někoho jiného a on se na vás osopil: „Prosím tě, podívej se nejdřív na sebe!“ To je přesně tento případ.