Ježíš říká: „Vejděte těsnou branou.
Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě,
a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí.
Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu,
a málo je těch, kdo ji najdou!“ (Mt 7,13–14)
Zanechat ve světě
SVOU životní stopu
Úzká brána, kterou máme projít, znamená, že máme najít své naprosto osobní dveře, jimiž máme projít tak, abychom mohli ve světě zanechat svou životní stopu. Široká cesta je tou, po které jdou davy. Úzká cesta je cestou, kterou nám připravil Bůh: cestou, na které žijeme; je to jedinečný obraz, který si o nás utvořil Bůh. Po úzké cestě se dostáváme do dálky. Dostáváme se po ní do harmonie se sebou samými. Ten, kdo stále jen napodobuje druhé, ve skutečnosti nežije. Naše člověčenství se vydaří jen tehdy, když najdeme svou naprosto osobní cestu a vydáme se po ní. Že se nebudeme jen poměřovat s druhými a závidět jim jejich životní cestu.
Budu-li žít svůj jedinečný život,
stanu se přínosem pro druhé
To ovšem předpokládá, že začneme přemýšlet o tom, kým skutečně jsme, jaké je naše poslání a jakou životní stopu hodláme otisknout do tohoto světa. Neměli bychom se řídit ostatními a srovnávat se s nimi, ale měli bychom objevit dveře, jež jsou vyhrazeny jen pro nás, dveře vedoucí k životu.
Tyto dveře nejsou úzké proto, že by na nás kladly přehnané nároky, nýbrž proto, že bychom v sobě měli vědomě vytušit, co je pro nás to pravé a jakou cestou od Boha bychom se měli vydat. Jako individualita mám žít jedinečný obraz, který si o mě vytvořil Bůh. Ten však poznám jedině prostřednictvím vědomé reflexe a citu. Začnu-li v sobě žít tento jedinečný Boží obraz, stanu se pro druhé požehnáním.
Chceme-li objevit, kdo jsme,
musíme plout proti proudu
John A. Sanford, anglikánský pastor a žák C. G. Junga, píše o široké a úzké cestě: „Široká je ta životní cesta, po které kráčíme nevědomky. Je to cesta nejmenšího odporu a ztotožnění s davem. Úzká cesta vyžaduje vědomí a bdělou pozornost, nechceme-li z ní sejít“ (Sanford 42n).
Hluboko ve svém srdci víme, že náš život musí projít touto úzkou bránou, abychom se skutečně dostali na tu svou cestu. Široká cesta znamená jít s davem a přizpůsobovat se většinovým měřítkům. Avšak ta nás zanechává v nevědomosti. Chceme-li objevit, kdo jsme a co je tajemstvím naší duše, musíme plout proti proudu a snášet „trápení a pot, což znamená, že se staneme vědomými lidmi, kteří už nemohou schovávat svůj strach za identitu masy“ (tamtéž 42).
Židovský spisovatel Franz Kafka zpracoval poselství tohoto Ježíšova výroku v románu nazvaném Zámek. Vypráví se v něm o jistém židovi, který se vydá na zámek do Prahy, kde má splnit jisté poslání. Jenže vrátný mu zabrání vstoupit. Žid během nekonečného čekání na vstup zestárne a zeslábne. Krátce před tím, než zemře, mu vrátný sdělí: „Teď už mohu ty dveře zavřít. Byly určeny jen pro tebe.“ A o to přesně jde – objevit své dveře a i třeba „v potu tváře“ do nich vejít.
