Štěstí, neštěstí? Kdo ví?

Byl jednou jeden farmář, který žil v horách. Byl to chudý muž, podobně jako ostatní farmáři, kteří žili v jeho sousedství. Ale díky houževnatosti a pracovitosti se mu podařilo koupit si koně. Radoval se z toho. Farmáři z okolí mu záviděli, ale přesto přišli a blahopřáli mu. Říkali mu: “Přejeme ti, abys měl s tímto koněm hodně štěstí.” Ale on odpověděl: “Štěstí, neštěstí, kdo ví, co z toho bude.”

Čas plynul a stalo se, že kůň farmáři utekl. Byla to pro něho velká rána. Farmáři z okolí přišli za ním a říkali: “To je neštěstí.” Ale farmář odpověděl: “Neštěstí, štěstí, kdo ví?!”

Po čase se koník vrátil. Ale ne sám, přivedl s sebou šest hříbat. A tak měl farmář najednou místo jednoho koně koní sedm. Sousedé za ním znovu přišli a znovu mu blahopřáli a říkali: “Máš štěstí.” A farmář znovu odpověděl: “Štěstí, neštěstí, kdo ví?!”

Jednoho dne se farmářův syn pokusil osedlat jedno z hříbat, aby ho zkrotil. Ale koník chlapce shodil, ten spadl na skálu a polámal si kosti. A opět přišli okolní farmáři a říkali: “Jaké neštěstí.” A farmář znovu odvětil: “Štěstí, neštěstí, kdo ví?!”

V té době byla válka a všichni mladíci museli narukovat. Když přišli do farmářova domu vojáci, aby odvedli syna, a viděli, že má polámané kosti, na vojnu ho nevzali.

Bylo to neštěstí, bylo to štěstí? Kdo ví?
Z tohoto příběhu si ale pro sebe můžeme vzít ujištění, že bez ohledu na okolnosti, ve kterých žijeme, může Bůh využít všechny situace, aby nám dal něco krásného. Ať už žijeme v jakýchkoliv okolnostech, on může vše proměnit v naše dobro a požehnání.

Je jen třeba s ním žít
a vše, co nás potkává,
odevzdávat
do jeho všemohoucích
a láskyplných rukou…