Starý člověk má obrátit pozornost ke svému nitru a objevit jeho bohatství
Pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, dívá se s hněvem na život mladých. Závidí mladým lidem jejich mládí, jejich budoucnost, plány a naděje a pokouší se jim ztrpčovat život tím, že zavrhuje všechno nové, nebo tím, že glorifikuje všechno staré.
Stárnutí je nejen fenomén, který se nás všech fyzicky dotýká. Je to také proces, který má určitý smysl. A jen když tento smysl objevíme, budeme schopni své stárnutí správným způsobem přijmout. Životní odpoledne nemůže být jen přívěskem k ránu. Podobně jako slunce pohlcuje své paprsky, aby osvětlilo samo sebe, i starý člověk má obrátit pozornost ke svému nitru a objevit jeho bohatství.
Staří lidé mívají cit pro Boží působení v člověku
Bible si váží stáří a jeho moudrosti. Evangelista Lukáš nám představuje dva staré lidi, Zachariáše a Alžbětu. V jejich postavách se zrcadlí něco z významu stáří. Staří lidé mívají velice blízko k posvátnu. Mají cit pro Boží působení v člověku. Upozorňují nás na to, co skutečně pomáhá a hojí. Jsou zasvěceni do tajemství Ježíše Krista a jsou jeho prvními svědky. Ukazují nám, jak se i náš život může zdařit.
Zachariáš o sobě říká, že je stařec a i jeho žena je v pokročilém věku. Anděl jim slibuje, že budou mít dítě, které bude plodem jejich života. Cestou k této plodnosti ovšem musí projít krizí. Zachariáš náhle oněmí, protože odmítá uvěřit slovům anděla. Aby ve stáří mohlo něco nového začít, musí často nejprve nastat fáze zmlknutí, aby Bůh mohl začít v životě starého člověka působit a měnit ho. A starý člověk se musí v mlčení naučit věřit v plod, který Bůh jeho stáří přislíbil. Zachariáš a Alžběta dosvědčují před všemi přáteli a příbuznými, že jim Bůh prokázal milosrdenství. Zachariáš je naplněn Duchem svatým. Hovoří nejen o darovaném plodu svého stáří, ale v prorocké řeči popisuje celé vykupitelské dílo Boží spásy na jeho národě.
Se svolením zpracováno podle knihy: Umění stárnout,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Několik kapitol z této knihy naleznete zde