Naplněné stáří nepřijde jen tak samo od sebe. Musíme přijmout fakt, že to, co jsme doposud zpívali, říkali a dělali, ztratilo svůj půvab. Ale právě v tom se otevírá i šance. Poznáváme, že po tom všem, co jsme vykonali, nejsme vůbec nic – nebo jak by to nazval Ježíš: jsme jen neužiteční služebníci. „Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat“ (Lk 17,9). Na základě svého dřívějšího výkonu si nemůžeme nárokovat vůbec nic. Nemůžeme ani ustrnout a spokojit se s tím, co už je za námi. Stále znovu na sobě musíme pracovat, neboť i Bůh je ten, kdo neustále všechno tvoří nové. Také stárnutí si žádá ochotu pracovat na sobě a postavit svůj život na nových základech. Jedině tak bude úspěšné. Stárnutí je nádherná věc, pokud člověk nezapomene, co znamená začínat. Právě ztracená chuť toho, co už máme za sebou, nás přinutí začínat stále znovu – a právě proto zůstaneme živí.
Naplněného stáří lze dosáhnout jedině skrze žal: musím oželet vše, co mi bylo vzato. Jedině tak mohu v sobě snad objevit něco nového. Svou minulost člověk už nikdy nepřivolá zpět. Musí na ni ale nějakým způsobem reagovat. Buď zatrpkne, nebo svůj život přijme. Může se soustředit na to, co v životě ztratil a čeho nedosáhl, nebo si může s vděčností připomínat vše, co během svého života obdržel a získal.
Všechno, na co vděčně vzpomínáme, nám zůstane. Nepřijdeme o to, i když někdy budeme cítit opak. Pokud s vděčností pohlížíme na svůj život a smiřujeme se s ním, pak se stáváme – i při vší naší nemohoucnosti a slabosti – požehnáním pro lidi ve svém okolí. Ukazujeme jim sami na sobě, že i přes nenaplněné touhy a rány osudu může být život naplněný a „celistvý“. Smířit se ve stáří se sebou a svým životem není vůbec snadné. Friedrich E. von Gagern popisuje svou zkušenost stárnutí následovně:
„Čím jsem starší, tím víc mě tíží všechno to, co jsem neudělal, kde jsem selhal, zklamal sám sebe kvůli lenosti, tvrdosti srdce, touze po moci, egoismu. Blaze tomu, kdo věří v Boha, kterého může pokorně požádat: ‘Pane, odpusť mi!’“
***
Se svolením zpracováno podle knihy: Umění stárnout, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
8. 1. 2010 , Anselm Grün
Stáří jako nová šance
Autor: Anselm Grün
Související texty k tématu:
Láska k sobě, sebepřijetí:
- Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
- Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
- Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
- Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
- Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí
Štěstí:
- Co je to štěstí? (Marie Svatošová)
- Nezbytná podmínka štěstí. (Marie Svatošová)
- Vděčnost přináší štěstí a radost
- Štěstí vděčnosti Vděčnost polidšťuje
- Další texty k tématu štěstí zde
Senioři, stáří:
- Nikdo mi nezaručí, že nezhloupnu
- Umění stárnout
- Slovo ´stáří´ zní jako nadávka
- Co mám z toho, že věřím v Boha?
- Jak najít společnou řeč mezi vnuky a prarodiči?
- Hezký pohled do budoucnosti...
- Připravovat se na stáří můžeme již dnes...