Bůh praví: „Nevzpomínejte na věci minulé,
nedbejte na to, co se dávno stalo!
Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí.
Vytvořím pro vás novou cestu skrze poušť.“
(srov. Bible Iz 43, 17-18)
Není dobré zůstat vězet v minulosti
K minulosti můžeme mít různý vztah. Je užitečné znát svou osobní minulost i širší dějiny. Můžeme se z nich poučit. Ale není dobré zůstat v minulosti vězet. Život totiž žijeme jen v přítomnosti. Minulost už je daná. Budoucnost se nám otvírá, ale prožijeme ji, až se stane přítomností.
Minulost je možné uzdravit
Někdy je těžké odpoutat se od toho, co se nám stalo, zvlášť pokud nás to bolestně zasáhlo. Rádi bychom to vymazali, ale nejde to. Minulost nelze změnit. První důležitý krok, aby bolestné zkušenosti neničily náš život, je odpuštění těm, kdo nám je způsobili, zříci se touhy po odplatě a výčitek (skrze toto totiž minulé zlo dál působí v našem životě). Pak je možné svěřit celou svou minulost Bohu a prosit, aby ji uzdravil, aby dál nenarušovala naši přítomnost.
Mezi minulé věci, na které nemáme vzpomínat, je i zlo, které jsme druhým způsobili my. Je důležité si ho uvědomit, litovat, svěřit Bohu a zjednat možnou nápravu. Pak už se k tomu vracet nemusíme. Díky Božímu odpuštění ztratilo moc nad naším přítomným životem.
V minulosti by uvízl i ten, kdo by stále vzpomínal na "staré dobré časy" - často idealizované. Je možné se v nich inspirovat pro současnost? Udělejme to. Nemá ale cenu naříkat, že dřív bylo líp a teď to stojí za starou belu. Nostalgie nás vpřed neposune. Záleží totiž jen na tom, co jak žijeme a jednáme právě teď.
Nové cesty, kde bychom je nečekali
Biblický citát obrací naši pozornost na nové věci, které Bůh chce tvořit. Zve nás, abychom je vyhlíželi. Bůh nás chce vyvést ze strnulosti, z pocitu, že jsme už všechno zažili, že už jsme dost staří, aby nás něco v životě překvapilo. Člověk, který žije s postojem, že jeho život už nic nového nepřinese, vlastně nežije. Bůh stále tvoří věci nové, otvírá cesty tam, kde nebyly a kde jsme si mysleli, že ani žádné být nemohou. Jinými slovy Bůh dává naději a zve nás k očekávání toho, čemu On chce v mém životě dát ještě vzniknout.
Opírejme se tedy o to, jak Bůh jednal v minulosti,
s radostí čekejme na to, co připravuje pro naši
budoucnost, ale žijme a jednejme nyní.
