Často se setkávám u lidí s velkým neklidem, který pramení z obav o budoucnost, která se jakoby topí v mlze a tmě. Nebývá snadné být člověku pomocí v takovéto životní situaci. Nejdůležitější je ale vytrvat na cestě vpřed a nečekat, že řešení jen tak spadne z nebe. K tomu mě napadlo přirovnání o dynamu a majáku aneb jak správně rozeznávat svou cestu životem dál.
Víte co je to dynamo?
Dynamo je velmi jednoduché důmyslné zařízení, které se dříve hojně používalo na jízdních kolech jako zdroj elektrické energie pro světlomet na kole. Fungovalo zcela jednoduše: když se šlapalo do pedálů a kolo jelo, vyráběla se potřebná energie pro osvětlení. Když však kolo zastavilo, světlomet zhasl. Postupem času bylo dynamo vytlačeno bateriovými světly, které je ale nutné dobíjet. A tak se dnes výrobci opět vrací k systému dynama, které dodává potřebnou energii pro osvětlení kola (i pro baterii). Tolik technický exkurz kvůli textu níže...
Bůh nám dává světlo na pár metrů dopředu
Když hledáme odpovědi týkající se naší budoucnosti, jsme tak trochu jako loď ponořená v mlze nebo ve tmě. Sníme o tom, že objevíme maják na pobřeží, který nám konečně ukáže správný směr. „Aha! Už vím kudy do přístavu! Teď stačí jen plout za tím světlem, všechno je jasné!“ Ale Bůh takto nefunguje nikdy, nebo jen velmi zřídka. Dává nám světlo, jistě, ale vlastně spíš jen světýlko… jako když jedete na kole s dynamem. Nerozsvítí vám v dálce před vámi halogen, k němuž máte směřovat, ale poskytne vám jen světlo, které ozáří sotva pár metrů před vámi – pokud ovšem šlapete do pedálů. Když přestanete šlapat, nehýbete se dopředu, dynamo se přestane točit a světlo nesvítí.
Tak je to v životě se vším. Platí to jak pro záležitosti běžného života, tak i pro náš život s Bohem. On nám dává své světlo na každý den. Neodkládejme tedy na zítřek to, co můžeme udělat už dnes. Sice ještě neznáme budoucnost, kterou pro nás Pán chystá, ale už víme, co od nás dnes očekává tady a teď: věrnost našemu životnímu stavu (žák, student, pracující, rodič…), věrnost našemu kontaktu s Bohem v modlitbě, věrnost alespoň denní krátké četbě z Bible, věrnost setkávání s ostatními křesťany na bohoslužbách a při dalších příležitostech, pozornost vůči potřebným lidem… Nečekejme na nějaká velkolepá Boží zjevení, vydejme se na cestu už dnes! Když budeme věrně šlapat dál a dál, hlavní směr našeho života se nám bude den za dnem postupně rýsovat.
Nevíme, jakou cestu zvolit
Pocházím z oblasti Camargue. Ve vesnici Beauduc tam máme obří pláž s pevným pískem, po níž se lidé prohánějí na tříkolkách s plachtou na vítr nebo i na kolech. V písku pak zůstávají vykreslené dráhy kol do všech směrů. V počátcích našeho života s Bohem většinou šlapeme do pedálů, aniž bychom věděli, kam přesně směřujeme. A navíc kolem sebe vidíme stopy rozbíhající se na všechny strany. Je tolik různých nabídek. Nevíme, jakou dráhu zvolit. Ale to nevadí! Je potřeba pokračovat v cestě dopředu.
Na té pláži v Camargue jsou také dráhy, které vedou přes duny a napojují se na dobře udržovanou stezku „Digue à la mer“ vinoucí se jakoby po hrázi podél pobřeží. A z této stezky se pak odpojují uzounké cestičky, které se rozbíhají do okolní krajiny napříč mokřady. S naším životním směřováním a povoláním je to stejné, musíme věrně pokračovat pořád dál, jakmile se v jednu chvíli ocitneme na cestě. Možná to ještě nebude přesně ta správná, pokud jde o naše poslání, ale v tom případě bude stačit, když později zatočíme a odbočíme na jinou cestu. Až postupem času objevíme stezku, kde si řekneme: To je ono, tady se cítím na svém místě!
Bůh nás vede k vnitřní radosti a pokoji
Když křesťan po klopotném tápání pocítí, že jeho život už se přiblížil Boží vůli, zakouší neobyčejnou vnitřní radost a pokoj. Je to radost z toho, že se stal opravdovým členem Ježíšovy rodiny: „Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka“ (Mk 3,35). Takovéto přenastavování či „poštelování“ našich životů podle Boží vůle se v životě často opakuje, až do posledního okamžiku. Vzpomeňme si na Ježíše několik hodin před smrtí. V Getsemanech se modlí ke svému otci těmito slovy: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ (L 22,42)
Sám si často opakuji tuto jeho prostou modlitbu: „Ne, co já chci, ale co ty chceš.“
Totéž vlastně říkáme každý den, když se modlíme Otče náš: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi,“ v mém životě (Mt 6,10). Tak tedy odvážně šlápněme do pedálů na své cestě životem!
