Tři typy víry
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,14-15). Ježíšovo poselství zní doslovně takto: „Přiblížilo se k nám Boží království. Obraťte se a věřte směrem evangelia.“ V češtině pro toto nemáme příslušné slovo…
Tomáš Akvinský, jeden z velkých myslitelů křesťanských dějin, mluvil o třech typech víry.
Víra, že Bůh existuje
Prvním je věřit, že Bůh existuje (lat. credere Deum esse): Tento druh víry je určitě dost rozšířený, ale není to víra, kterou hlásá Ježíš. V Listu svatého Jakuba je známý výrok: „Ty věříš, že je Bůh? Démoni v to také věří, a třesou se hrůzou“ (srov. Jk 2,19). Je evidentní, že pouhá víra v Boží existenci (credere Deum esse) nestačí.
Věřit Bohu
Avšak máme též jiný druh víry – věřit Bohu (credere Deo). Je možné věřit Ježíšovi, důvěřovat mu. To je něco mnohem závažnějšího. Věřit Bohu znamená vědět, že Bůh je v mém životě přítomný a že z této strany očekávám dobro. Proto mu dávám svou důvěru.
Někdy křesťané říkají, že v sobě nenacházejí dostatek důvěry vůči Bohu. Vnímají, že to neladí s jejich vírou. Tehdy jim říkám, že máme-li Bohu důvěřovat, je třeba ho prostě poznávat. I proto nám dal evangelium, abychom z něj poznávali, jaký je; abychom nezůstávali jen u našich vlastních představ o tom, kým on je. Poznávat Boha je neobyčejně zajímavé; ostatně je mnohem lepší zabývat se Bohem, než sám sebou!
V každém případě mu nelze důvěřovat, pokud nám chybí poznání Boha, pokud nemáme zkušenost přebývání s ním, podobně jako přebýváme s druhým člověkem; vždyť z přebývání s někým se rodí důvěra. Nedůvěřujeme Bohu, protože ho neznáme. Známe jen své představy o něm, a ty nám nahánějí strach.
Věřit v Boha - věřit ve směru Boha
Ale Tomáš Akvinský mluvil ještě o jednom druhu víry: věřit v Boha (credere in Deum). Credere in Deum znamená věřit ve směru Boha. To je víra, která mě uvádí do pohybu směrem k němu. Nádhera: uvěřit v evangelium, to znamená přijmout ho tak, aby mě uvedlo do pohybu. Potřebujeme získat vnitřní tah směrem k evangeliu, touhu následovat Ježíše. Pokud opravdu přijímám evangelium, nemohu zůstat trčet na místě, kde právě jsem. Musí se mi stát výzvou, musí mě k něčemu zvát, musí mě rozpohybovat, nasměrovat dál.
Opravdová víra nám nedovolí zahnívat
Nestačí jen jakási neurčitá důvěra, která se mnou nic nedělá: Důvěřuju ti, OK, ale stojím tam, kde jsem stál vždycky, a nehnu se z místa. Opravdová víra v evangelium umožňuje změnu chování, změnu života. To je obrovsky důležité! „Obraťte se a věřte v evangelium“, to znamená: vykročte, pohněte se jeho směrem.
Naše víra tedy vyžaduje několikeré obrácení. Potřebujeme přejít od víry v Boží existenci (která pouze věří, že Bůh je), přes víru, která Bohu důvěřuje (to už je hodně), až k víře, která nás uvádí do pohybu za Bohem, směrem k jeho slovu, směrem k jeho evangeliu. Opravdu potřebná je pro nás ta poslední:
Právě ona mění náš život,
nedovolí nám zahnívat,
provokuje nás ke změně.
Jinak je to bída.
