Abychom mohli říci "ano",
musíme umět říkat "ne"

Larry miloval sport - všeho druhu. Jeho manželka Jean milovala Larryho, ale sport ráda neměla. K velkým střetům u nich docházelo, když po ní chtěl, aby s ním šla na hokej. „Ale no tak, bude to legrace!“ naléhal Larry. „A budeme spolu.“ I když k hokeji neměla žádný pozitivní vztah, říkala si: "mám svému muži projevovat lásku. A nechci, aby se na mě Larry zlobil". Se sebezapřením pak na hokej s Larrym šla. Ale aniž si to uvědomovala, vždy se postarala o to, aby Larry pocítil její nelibost. Dělala to takto:  otálela s odchodem, takže pak šli pozdě,  neprojevovala o zápas žádný zájem,  celou dobu měla špatnou náladu,  emocionálně se od Larryho izolovala,  celé dny mu připomínala, jak špatně se měla.

Nakonec Larryho unavilo brát svou znuděnou manželku na hokej s sebou. „Budu raději, když nikam nepůjdeš, než abys tam šla a ve skutečnosti tam nebyla,“ řekl jí. Jean cítila jako křivdu, že Larry neocenil, jak se pro něho obětovala. Nechápala, že její motivy, proč Larrymu vyhovovala, nebyly zdravé a že kvůli tomu ani jeden z nich nedostal, co potřebovali. 

K tomu, abychom mohli z celého srdce říci „ano“, musíme mít svobodu říci „ne“. Nikdo nemůže doopravdy milovat druhého člověka, pokud necítí, že má možnost nemilovat ho. Když svému manželskému partnerovi věnujete čas, lásku nebo otevřenost, je třeba, aby to bylo z vašeho vlastního rozhodnutí, založeného na vašich hodnotách, a nikoli vedeného strachem.

Bojím se
nevyhovět…

Když člověk musí něco dělat, znamená to, že se bojí. Různé druhy strachu brání manželům stanovit hranice v manželství: strach ze ztráty lásky,  strach z partnerova hněvu,  strach z osamělosti,  strach z působení špatným dojmem,  strach z pocitů viny,  strach z neopětování lásky, kterou nám někdo dal (a tudíž ze zranění jeho citů), strach ze ztráty uznání druhých,  strach z ublížení partnerovi, protože se příliš ztotožňujeme s jeho bolestí.

Strach ale vždy působí proti lásce. „Muset“ jde proti „zvolit si“. Naproti tomu láska zahání strach (1 J 4,18). Když se svobodně rozhodneme milovat, už nejsme hnáni výše uvedenými obavami. Vede nás náklonnost. Pokud bojujete s některými z těchto obav, snažte se skrze ně dozrát, aby vás již neovládaly a neokrádaly vás o vaše hranice. Například pokud se bojíte, že přijdete o lásku, najděte si spolehlivé lidi, kteří budou stát při vás, a riskujte ve vztahu s nimi, například tak, že vůči nim budete upřímní. Díky tomu, že vás neopustí, se pak už nebudete tolik bát, že ztratíte lásku.

Jean se bála dvojího: že nebude vnímána jako milující manželka a že přijde o Larryho lásku. Její strach negoval její svobodu v rozhodování. Měla pocit, že na hokej jít „musí“, skoro jako by na ni Larry mířil puškou. V důsledku toho pak cítila vzdor, hněv a izolaci od svého manžela. Jean ve svém nitru obviňovala Larryho, že ji zbavil možnosti rozhodovat se.

Nikdo by nechtěl žít v s někým,
kdo by jeho přáním vyhovoval jen ze strachu

Mnohdy v zájmu svého partnera činíme i nepohodlná a bolestná rozhodnutí. Tato rozhodnutí však musí být motivována láskou a zodpovědností, a nikoli strachem ze ztráty. Nakolik máte svobodu říkat „ne“, natolik máte svobodu říci „ano“, když od vás váš partner něco chce. Proto je pro růst manželství někdy dobré naučit se říkat: „Na tohle nemůžu říct upřímně ,ano‘, takže teď budu muset říct ,ne‘.“ Získáte tím čas a prostor promyslet si, jaké rozhodnutí bude opravdu nejlepší. A vašeho manžela či manželku to uchrání před podrážděným a do sebe uzavřeným partnerem. Ve skutečnosti žádný partner by normálně nechtěl žít v manželství s někým, kdo by jeho přáním vyhovoval ze strachu. Ze strany takového člověka by neprožíval lásku, otevřenost ani svobodu.