Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem s Ježíšem po pobřeží. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily Ježíšovi.
Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.
Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Ježíšovi: „Pane, když jsem se tě vydala následovat, slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou a budeš se mnou. Ale viděla jsem, že v těch nejtěžších a nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy. Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem tě nejvíc potřebovala.“
On zašeptal: „Dítě moje drahé, mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet. Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“
Se svolením zpracováno podle knihy
M. Powersové: Stopy v písku,
kterou vydalo nakladatelství Motýl.
Redakčně upraveno.
