Moc jsem se snažila vypadat co nejlépe…
„Chtěla jsem před ním vypadat co nejlépe. Vždycky jsem se před schůzkou pečlivě nalíčila, co nejlépe oblékla, abych udělala dojem. Moc jsem se bála, aby mě neopustil,“ popisuje na internetovém diskusním fóru Jana a ptá se na radu. „Moc jsem se snažila, abych před ním byla dokonalá. Tak proč mě opustil?“ Z jejích slov je cítit smutek a zklamání. „A to ses chtěla přetvařovat celý život?“ zněla jedna z prvních odpovědí na internetu. Kdyby tento vztah pokračoval a ona své zábrany odhodila až po svatbě, partner by najednou mohl být škaredě zklamán.
Jsem opravdu sám sebou?
Asi každý to už řešil: Jsem s tím druhým sám sebou, nebo se v jeho očích trochu „vylepšuji“? Sami sebe občas nedokážeme objektivně posoudit. Ale mohou nám pomoci lidé okolo nás, když vyslechneme, co si o našich reakcích myslí. Jasně, že na zkouškách ve škole, na přijímacím pohovoru na vysokou školu nebo do práce nemůžeme být úplně "free". Na potenciálního zaměstnavatele by taky nejspíš neudělalo dojem, kdybychom přišli v otrhaných riflích, dali si nohy na stůl a mluvili nespisovně. A kdybychom tohle udělala na prvním rande, taky to asi nebude to pravé ořechové. Ale právě proto se lidé postupně seznamují. Máme jenom jeden úkol: zůstat sami sebou. Nechovat se tak, jak myslíme, že si to ten druhý přeje. Člověk se stejně nevydrží celý život tvářit „dokonale“.
„Návod“ pro všechny „Jany":
- Neustále se samy sebe ptejte: Nedělám ze sebe někoho, kým nejsem? Lež a přetvářka časem stejně prasknou a partner si vás bude vážit o to méně, než kdyby od začátku znal pravdu. Upřímnost je totiž ve vztahu asi to nejdůležitější.
- Ptáte se: Jak mám být upřímná, když se bojím, abych o partnera nepřišla? Jsem přesvědčena, že pokud máte nějakou vlastnost, která partnerovi natolik vadí, že s vámi nemůže zůstat, nemá cenu ji zastírat. A nebyly byste s ním ani vy šťastné. Kdybyste se snažily vměstnat do jeho představ a potlačit samy sebe, možná budete trpět celý život, jen abyste mu dokázaly vyhovět.
- Když se cítíte s druhým (byť vám na něm záleží sebevíc) stresované, abyste v jeho očích vypadaly co nejlépe, nevíte, jak před ním být sama sebou, není něco v pořádku.
- Může být chyba ve vás, ve vaší psychice. Moc na vztahu lpíte (někdy ale jen stačí si s druhým upřímně promluvit a klidně mu svou obavu sdělit).
- Chyba ale může být také v partnerovi; chce tě mít jinou, než jaká skutečně jsi. Pak nemá cenu se stresovat a snažit se v jeho očích vypadat tak, jak si přeje. Svou podstatu člověk nepředělá.
- Čím déle s partnerem jste – a v co nejrůznějších situacích, tím rozmanitěji vidíte, jaký skutečně je. Zároveň se také vy v jeho očích projevujete (třeba i nevědomky) v běžném světle. Pokud si při lezení na skálu zlomíte nehet a začnete naříkat, jako by to byl konec světa, nebo pokud vám v obchodě spadne na zem plato vajíček a vy naštvaně řeknete „do prdele“ či když promoknete na kost a je vám šílená zima. Toto všechno jsou situace, kdy se poznáváte lépe a lépe. Nakonec třeba (s pobavením) zjistíte, že partner ono „do prdele“ řekne ve stejné situaci jako vy, byť jste si vždycky myslely, že by nikdy sprosté slovo neřekl.
- Asi nejzaručenější recept, jak se naučit být před druhým sám sebou, je chodit s partnerem mezi lidi, mezi přátele a příbuzné. Oni vás znají odjakživa, proto ani nemáte příliš velkou šanci chovat se před nimi jinak než tak, jaké opravdu jste.
Vzhůru do toho
Důležité je také s partnerem něco vytvářet: vymýšlet zajímavé aktivity, pomáhat ve farnosti nebo starým lidem, hledat cesty, jak lidem ve svém okolí změnit zkreslený pohled na křesťanství.
Vzhůru do toho. Až dospějete do stadia, kdy vás ani nenapadne přemýšlet, jestli se tváříte dostatečně mile, nemáte jedno oko rozmazané nebo jestli stojíte dost rovně (aby se z vás náhodou partner nevyděsil), pak máte vyhráno. A kdybyste s tím přece měly problém, zkuste si představit, že až budete žít spolu, budete chodit na jeden záchod. A to rozhodně nebude vždy voňavé...
