Představujeme si Boha kdesi v oblacích,
a přitom ho potkáváme každý den.
Nevnímáme totiž Boha s tváří člověka…
Při nanebevstoupení Kristus zemi neopustil.
Neodešel od nás.
Zůstal tu s námi, pouze ho nevnímáme očima.
Krista jsme už nesčetněkrát potkali,
a vůbec jsme si ho nevšimli, nepoznali jsme ho.
Potíž je totiž v tom, že má až příliš známou tvář:
tvář žebráka,
tvář neposedného dítěte,
tvář puberťáka,
kolegy, kuchařky, bezdomovce,
člověka, který ztratil práci,
manžela, manželky, nadřízeného,
paní na úklid, přistěhovalce,
nemocného, pobudy, vězně...
A má tvář i toho člověka, kterého nyní potkám po přečtení těchto řádků…
Ježíš klepe i na dveře mého srdce.
Otevřu mu?
Se svolením zpracováno podle knihy:
Alessandro Pronzato – Provokující evangelia,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
