Autor biblické knihy Přísloví říká: "Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život" (4,23). Ve své moudré radě pisatel uznává srdce za jádro života člověka. Ono je totiž centrem těch rysů, které nás činí lidmi, oproti zvířatům, která jsou odkázána na instinkt. Zapomeňte na srdce, přeceňte úlohu tělesných smyslů, a staneme se zvířaty! Lidské srdce je však počátkem osobnosti každého jedince.

Metafora "srdce", která se v hebrejské Bibli vyskytuje více než osm set padesátkrát, představuje univerzální symbol, který má v mnoha jazycích mnoho různých významových vrstev. Každý rok nám v den sv. Valentýna obrovská červená srdce na pohlednicích a dárcích připomínají, že srdce je symbolem lásky. Možná se teď pojí také s prázdnou sentimentalitou. Lidé si však přesto uvědomují, že ve středu všech našich vztahů je něco víc než jen intelekt nebo jen cit, což umožňuje, že se obracíme sami k sobě a jeden k druhému.

Není tedy divu, že křesťané zjišťují, že Bůh mluví k našim srdcím. Bible nám říká, jak Bůh měl otevřené srdce pro člověka, ještě než on otevřel své jemu, a jak nám neustále přichází vstříc, aby obnovil náš vztah k němu.

Možná naše kultura přehlíží srdce ve prospěch mysli proto, že máme sklon všechny své emoce házet do jednoho pytle, ať už jsou vyvolány čistě tělesnými pocity nebo nejhlubšími prožitky lásky, radosti nebo lítosti.


***

Se svolením převzato z knihy: Touha, kterou vydalo Návrat domů.


Několik kapitol z této knihy naleznete zde.