Samotný název tohoto čtyřicetidenního období není zcela jednoznačný. Půst jako takový totiž není jeho jedinou náplní. Začněme od konce postní doby - od Velikonoc. Jsou to ústřední svátky všech křesťanů: celé jádro a síla křesťanství spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista. A účast na tomto tajemství získává člověk sjednocením s Kristem skrze křest. Není potom divné, že jedním z hlavních úkolů postní doby je vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Pro ostatní věřící je tato doba přípravou na obnovu křtu o Velikonocích.

Postní období je i příhodným časem k obnovení chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otcova. Toto období začíná udělováním "popelce" - sypáním popela na hlavu s výzvou: "Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15). Těmito slovy započal Ježíš své poslání na zemi, aby smířil lidstvo s Otcem a aby uvedl každého na cestu života. Bůh Otec totiž připravil plán spásy pro všechny lidi, kteří od něho pocházejí a k němu směřují.
(Poznámka: druhá varianta doprovodných slov k sypání popela na hlavu: "Pamatuj že jsi prach a v prach se navrátíš")



Cesta k Otci

Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství. (Jan Pavel II.)

To, co v nás zabíjí naději, víru, lásku a život vůbec, je nejasné přesvědčení, že Bůh je s námi nespokojen, že je tvrdý, mrzutý, mstivý, lhostejný... Prostě takový, jací bychom byli na jeho místě my. Celé Zjevení nám však říká, že Bůh není jako my. Je Otec, původce lásky. Právě o tomto mluví Ježíš v podobenství o milosrdném otci a marnotratném synu (srov. Lk 15,11). Jeho láska se nabízí a přizpůsobuje každému z nás. Svou láskou nás naplňuje ale do té míry, jak se jí otevřeme. Jeho láska a tvůrčí moc má možnost změnit náš život.

Syn vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil... (Lk 15, 20)



Hřích a pokání

Od Boží lásky člověka dělí nedůvěra k Bohu, svévole, snaha dosáhnout štěstí, a naplnění života pouze vlastními silami. Toto vše vede člověka ke hříchu, jenž je bariérou v přijímání Boží lásky, někdy přímo jejím odmítnutím.

Obrácení (pokání) proto spočívá v tomto: obrátit se k Bohu, nechat se jím milovat a v síle této lásky se pak vydávat po jeho cestách. Cesta obrácení s sebou přináší jak “negativní” aspekt: osvobození od hříchu a zla, tak aspekt “pozitivní”: rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost pokání, jakožto zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka.



Obnova křtu

Obrácení vede člověka k počátku a zdroji křesťanského života - ke křtu. Obnova křtu (o velikonoční noci) úzce souvisí s obnovou celého křesťanského života. Křtem Bůh člověka činí účastným na svém životě. Milost křtu je Božím darem, který se má ale rozvíjet. Proto potřebuje naši spolupráci, neboť jen tak může přinášet plody. Postní doba je obdobím přípravy na znovuprožití a obnovu křestního spojení s Bohem.

Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista. (Gal 3,27)



Kroky k naplnění postní doby

Ježíš řekl: “První přikázání je toto: '... Bůh náš, je jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!' Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není.” (Mk 12,29-31)
Pravé pokání je spojené s obnovou vztahu lásky k Bohu, bližnímu i k sobě.

MILUJ BOHA
Láskyplný vztah s Bohem lze prohlubovat hledáním Božích cest a odvracením se od zla, prohlubováním důvěry v Boží tvůrčí lásku a moc, nasloucháním Božímu slovu v Bibli, modlitbou, účastí na svátostném životě, účastí na životě církve, skutky lásky k bližním...

MILUJ BLIŽNÍHO
Tím, že jsme poznali Boží lásku (1Jan 4, 8.16), jsme uschopněni, vyzváni a posilněni lásku rozdávat dál. Lidská solidarita nemůže být založená na žádném jiném poselství, než na tom, že jsme bratry a sestrami, dětmi stejného Otce. Otce, který sám je pramenem věčné lásky a který nás učí, že milovat se dá jen zdarma.

MILUJ SEBE
Pokud člověk nemá skutečně rád i sám sebe (v pravém slova smyslu), když k sobě nemá opravdovou úctu, příslušející Božímu stvoření, nemůže se stát takovým, jakým ho chce mít Bůh. Takový člověk není schopen opravdové lásky ani k Bohu, ani k bližnímu... Kdo sám sebe nemiluje, stává se egoistou, sobcem. Lásku k sobě lze rozvíjet ve vědomí toho, že jsem jedinečné a milované dítě Boží.



Staletími osvědčené prostředky k naplnění postní doby

MODLITBA
Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět.

Tipy:
* Učiň si z modlitby zvyk: modli se ráno, večer, před jídlem.
* Modlete se společně v rodině, pro začátek alespoň při zvláštních příležitostech.
* Čti bibli: nejprve možná jen spontánně, později pravidelně.
* Vyprávěj o Bohu dětem.
* Účastni se liturgického života své farnosti: křížové cesty, bohoslužby smíření...
* Snaž se o dobré myšlenky, jsou předpokladem každého rozvoje.

Modlitbou už je vědomý život v Boží přítomnosti


PŮST
Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe...

Tipy:
* Cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, nakupování...
* Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso.
* Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým.
* Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící

Zřeknutí znamená, když k nutkání "muset mít" řekneme ne
Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život.


ČINĚNÍ DOBRA, ALMUŽNA
Almužnou, činěním dobra - tím, čeho se postem vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují. Počínaje vlastními dětmi, životními partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, únavné... Zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem.

Tipy:
* Pomáhej druhým nést jejich nouzi a poznávej skrytou bídu.
* Otevři uši i srdce pro malomyslné, bezradné a zoufalé.
* Měj starost o staré, nemocné a postižené lidi.

České slovo almužna vzniklo z řeckého elemosyné, které znamená milosrdenství, milosrdný vztah.
Dobro činíme už tehdy, když s druhými sdílíme čas a pozornost, radost i bolest


SMÍŘENÍ
Tipy:
* Připravuj se na smíření v myšlenkách. Smíření není především něco, co musí být protrpěno, ale něco, co musí být slaveno. Smíření s Bohem a s bližním je pramenem radosti.
* Účastni se na slavení smíření bohoslužebnou formou: především při bohoslužbě pokání a ve svátosti smíření.
* Nech v sobě působit smíření, které ti bylo dáno.
* Sám nabízej smíření: učiň první krok k novému společnému začátku - objevuj v druhém to dobré - vzpomeň na to vše společné pěkné.

Smíření je postoj, který nás orientuje na Boha.
Zakusit smíření znamená vyměnit zlo za spásu


Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho zůstávají všechny skutky neplodné a lživé. Pokání může mít velmi rozmanité projevy.




Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá, po ní se vydejte a vaše duše naleznou klid. (Jer 6,16)

Věřit, že Bůh je Otec,
věřit ve všemohoucnost jeho lásky - to znamená
věřit, že láska v nás a skrze nás bude mocnější,
než všechny překážky, které se jí staví do cesty...



Použitá a doporučená literatura:
Klemens Richter, Liturgie a život, Vyšehrad 1996; Anselm Grün, Půst, Karmelitánské nakladatelství 1995; Jan Pavel II., Překročit práh naděje, Tok 1995; Dokument Kongregace pro bohoslužbu Řím, Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení, Česká liturgická komise 1991; Aleš Opatrný, Stůl slova, Karmelitánské nakladatelství 1997; Romano Guardini, O modlitbě, Zvon 1991; Katechismus katolické církve, Zvon 1995.