Podle knihy rozhovorů s Radovanem Lukavským: Rozhovory s dědečkem
Hodně se mluví o mužství, o tom, v čem vlastně spočívá tohle „bytí mužem“. Co je vlastně základ mužství?
Mužství? Že se ten člověk vnímá jako součást určitýho řádu, že se chová korektně, že plní svoje úkoly. Je tam sebekázeň, i když nemáš nad sebou nikoho, kdo by tě kontroloval. Tak to, myslím, jsou ty rozhodující věci.
Neměl jsi někdy třeba nad nějakou knížkou pocit – a tohle je obraz toho, jak muž myslí, jak se chová – mužně?
To by mě asi napadla ta slavná Kiplingova báseň, Píseň mužů. Poslouchej:
Když bezhlavost svým okem klidně měříš
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
…
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu a ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt…
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: „Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“,
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi –
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!
To jsem od mládí rád recitoval, a to, řekl bych, je pro mě takovej návod k modelování mužství.
Co to znamená "mít někoho rád" A jak se ve všedním dnu projevuje láska?
Když někoho mám rád, tak jsem rád, že je, a rád jsem s ním. Dělám všechno to každodenní, z čeho sestává život, takový běžný věci, žijeme spolu, prožíváme jeden život. Pro mě je nejvýmluvnější jeden biblický text o tom, co je to láska – v prvním listu Korintským se říká – láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nenadýmá; nechová se nepatřičně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nemyslí na nic zlého; neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou; všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy neselhává.
To je princip toho soužití v lásce, řekl bych.
A co znamená být dobrým manželem? Co dělat, aby člověk v sobě tu lásku zachoval?
Prostě plnit manželskej slib. Z toho to celý vychází. A vždycky, i když dojde ke konfliktním situacím, tak je překlenout. Snažit se vyjít vstříct. Umět odpustit, ale taky umět odprosit… Všechno možný, na to není návod. Takovým základem je nepřipustit, že bys mohl nemít rád. Nebo tedy přestat mít rád.
Se svolením zpracováno podle knihy rozhovorů s Radovanem Lukavským:
Rozhovory s dědečkem (třetí vydání),
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Rdeakčně upraveno.
Několik kapitol z této knihy (z prvního vydání) zde
Internetový rozhovor s Radovenem Lukavským z roku 2007 zde.
