Můžeš ty sám ve svém životě postřehnout okamžik, kdy jsi uvěřil v Někoho, a potom ten další krok, kdy jsi začal věřit Někomu?

Ano, v životě jsem konvertoval dvakrát. Poprvé ve svých dvaceti letech, kdy jsem uvěřil v Někoho, a pak trvalo dalších dvacet let, než jsem Někomu řekl své dospělé "ano" a podepsal s ním "kolektivní smlouvu". Veškeré mé předchozí filozofování a teoretizování mělo jistě svůj význam, ale čekala mě ještě dlouhá cesta k důvěrnému osobnímu vztahu a spolupráci na odvalování kamenů - z vlastního hrobu i těch druhých, kteří chtějí také vyjít ven.

Potom jsem také lépe pochopil slova svatého Augustina, který řekl: "Pozdě, pozdě má lásko jsem si tě zamiloval." Augustin byl filozof, kterému se dostalo velkého vzdělání a poznání, ale k živé víře došel až ve zralém věku. Na druhé straně jsem ale Bohu vděčný za tu pauzu a možná mě v životě čeká ještě třetí konverze. Ostatně stále tvrdím, že být věřícím člověkem je jedno velké a krásné životní dobrodružství. Víra není nikdy hotová věc a má-li být živá, musí mít v sobě dynamiku růstu i očistné krize, musí být neustále obnovovaná a stvrzovaná - jako každý láskyplný vztah.

A tak vlastně můžeme mluvit o jakési permanentní konverzi, protože se denně rozhodujeme pro Krista.


***

Se svolením zpracováno podle knihy Do výšky volím pád, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Otázky klade Jan Paulas. Několik kapitol z této knihy naleznete zde