Člověk, který nezná úžas
nad znovuobjevením zevšednělé krásy,
člověk, který nechválí a neděkuje, vlastně živoří, nežije.
Je čas pro práci, ale je i čas prázdnin a dovolených
V Bibli je psáno: Všechno má určitou chvíli, všechno má svůj čas: je čas budovat i čas bořit. Je čas plakat i čas smát se. Je čas boje i čas pokoje. (srov. Kaz 3, 1-8) Můžeme doplnit: Je čas práce a učení, je čas prázdnin a dovolených. Čas bez práce, čas bez školy!
Učit se od dětí úžasu
Ale i o prázdninách můžeme my dospělí do školy, do školy k dětem. Ony se totiž ještě umí divit: Proč tak krásně kvetou kytky? Proč je voda tak průzračná? Proč je nebe tak modré? Proč je tolik hvězd na obloze? Máme se co učit od dětí, je tolik důvodů k úžasu! Během roku na to nemáme čas. Divíme se jiným věcem, často nepříjemným. Všechno má svůj čas.
Zaměřovat se na krásu
Prázdniny jsou časem podivu nad přírodou, nad dobrými lidmi, ale i časem poděkování za to všechno. Nepříjemných věcí je dost po celý rok. Teď nastal čas být otevřený pro ty příjemné. Moje maminka říkávala: u jídla se nemluví o katastrofách. Zkusme to o dovolené! Mluvme o kráse, mlčme a podivujme se!
Člověk, který neumí být vděčný, živoří
Člověk, který nezná úžas nad znovuobjevením zevšednělé krásy, člověk, který nechválí a neděkuje, vlastně živoří, nežije. Možná má leda potěšení z toho, že soused nemůže k moři, že kolega má horší auto a méně plnou peněženku. Takový člověk je jako moucha v hrnci s medem. Co je mně po všech? Jenže… Jenže i když má třeba dostatek všeho, co by chtěl, najednou mu něco chybí. Co s tím? Křidélka neslouží, jsou slepena medem. Kdo pomůže? No, třeba právě ty děti! Ta jejich škola dětství.
Pěknou dovolenou!
