Odpočinout si dnes není jednoduché.
Existuje totiž falešný a pravý odpočinek.
Jak je můžeme rozpoznat?

Reklama zábavního průmyslu
vykresluje ideální svět

Dnešní společnost žízní po rozptýlení a dovolených. Zábavní průmysl – zamyslete se už jen nad tím slovem: „zábavní průmysl“ – značně rozkvétá a reklamy vykreslují ideální svět jako veliký herní park, kde se všichni baví. Reklamy slibují něco, co nelze naplnit. V současnosti totiž převládá pojetí života, jehož základ nespočívá ve smysluplné činnosti a práci, nýbrž v úniku. Člověk vydělává, jen aby se pobavil, aby na chvíli unikl z reality a dosáhl uspokojení. Skrze toto myšlení ale člověk sklouzává do trvalé nespokojenosti způsobené zábavou, která nemůže být odpočinkem, nýbrž jen odcizením a útěkem z reality. Lidé si nikdy v dějinách nedopřávali tolik odpočinku jako dnes, a přesto nikdy nezakoušeli takovou prázdnotu!

Pouhá zábava,
výlety, cestování
a okružní plavby
srdce nenaplní,
ani nevedou k odpočinku.

Odpočinek je chvíle radosti,
nikoli úniku

Biblické desatero nachází jádro odpočinku jinde. Odpočinek ve spojení s Bohem má konkrétní důvod: „Nejdříve Bůh učinil nebe i zemi, a sedmého dne odpočinul. Bůh dni odpočinku požehnal a oddělil ho jako svatý“ (srov. Ex 20,11). Odkazuje nás to k závěrečnému momentu stvoření, kde se říká: „Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré“ (Gn 1,31). Tehdy začíná den odpočinku, který je Boží radostí z toho, co stvořil. Je to den rozjímání a požehnání.

Co je tedy odpočinek podle Bible? Je to chvíle radosti a nikoli úniku. Je to čas, kdy se zastavíme, rozhlédneme a nakonec můžeme říci: Život je cenný – není snadný, někdy je i bolestný, ale je cenný. Dny odpočinku nemají vymazávat ostatní všední dny. Nýbrž je mají naplňovat, žehnat jim a smiřovat je se životem. Kolik lidí, kteří mají tolik možností k zábavě, nežije v pokoji se svým vlastním životem.

Kdy bude život krásný? Když o něm začneme dobře smýšlet, ať už je jakýkoli. Život bude krásný, když otevřeme srdce Bohu a zjistíme, že v jednom z žalmů se pravdivě říká: „Jen v Bohu odpočívá má duše“ (Žl 62,2).

„Jen v Bohu
odpočívá má duše“.