Božími anděly nazýváme duchovní bytosti,
které slouží Bohu a následně lidem.
Angelos (z řečtiny) znamená posel.
Slovo „anděl“ je tedy názvem jejich služby.
Jako služebníci Boží jsou stále v Boží přítomnosti, v Božím světle.

Každá lidská bytost má u sebe Božího posla, který jej doprovází

Andělé slouží od počátku Božímu plánu spásy s celým stvořením. Boží zjevení nám o působení dobrých a špatných andělů nám podává jen částečné informace. Andělé jsou spojeni s Božím Synem, Ježíšem Kristem. Jsou to jeho andělé. Provázejí celý jeho život zde na zemi od jeho početí a přijdou s ním v slávě na konci dějin. On je středem jejich světa a jejich služby. Poslání andělů vůči lidem je dáno od Boha a jejich hlavním cílem je pomáhat lidem dojít spásy v Ježíši Kristu.

Andělé se nevěnují jen pokřtěným křesťanům. Spása skrze Ježíše Krista je určena všem lidem. Nikdo nepřichází k Otci jinak než skrze Ježíše Krista (srov. Jan 14,6), neboť nebylo dáno lidem jiné jméno, ve kterém by mohli dojít spásy (srov. Sk 4,12). Zachraňuje nás Boží láska, naplno zjevená a završená v Ježíši z Nazareta. Tato láska nás uschopňuje k životu v lásce, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Andělé tedy napomáhají všem lidem, aby došli spásy, a proto slouží všem lidem bez rozdílu. Jsou posly Boží péče o každého člověka. Každý člověk má svého anděla strážného. Dané pojmenování naznačuje, že každá lidská bytost má u sebe Božího posla, který jej doprovází, pomáhá mu na cestě ke spáse již od začátku jeho života.

V čem spočívá pomoc andělů a jejich doprovázení?

Jejich působení našimi smysly, až na výjimečné situace, nevnímáme. Andělé působí především na lidskou mysl a představivost. Mohou působit i na svět hmotný, ale bez rozkazu nebo dovolení Božího nemohou do řádu přirozeného i nadpřirozeného světa libovolně zasahovat, to by byli všemohoucími, ale tím je jen Bůh sám. Jelikož nadpřirozený svět přesahuje naše vnímání a chápání, musíme vždy zůstat pokorní a opatrní vůči suverénnímu přesvědčení, že to či ono v našem životě způsobují andělé. Pro nás křesťany je však dobré věřit v jejich působení a počítat s ním. Pokud je ve víře přijmeme jako své společníky na životní pouti, můžeme se stát vnímavějšími na jejich zásahy.

Andělé tedy nejčastěji působí na lidského ducha prostřednictvím vnuknutí. V Písmu o tom máme několik záznamů (vzpomeňme alespoň vnuknutí Josefovi, aby si vzal Marii za ženu nebo aby odešel do Egypta). Naše myšlení však přímo neovlivňují, nerozhodují za nás, neovládají ani náš rozum, ani naši vůli. Jejich vnuknutí můžeme přijmout nebo odmítnout.

Ve vší jednoduchosti se učme být vnímavými na dobrá vnuknutí a nesnažme se o nějakou hlubší komunikaci s anděly. Přílišná zvědavost a prahnutí po mimořádných způsobech zprostředkování Boží vůle by nás dříve či později mohly přivést na scestí a nechtěně bychom mohli padnout do zajetí klamu nebo i ďáblových lstí. Hlavním prostředkem spásy je totiž víra v Ježíše Krista a v jeho evangelium, tedy náš stále více rozvíjený vztah k Ježíši Kristu, a nikoli naše vztahy s anděly.