***
"Váš ... bratr má šťastně za sebou operaci. Bylo toho hodně, protože měl otevřené zlomeniny a ztratil spoustu krve. Dokonce se mi podařilo napravit i jednu starou zlomeninu, kterou mu zjevně zfušovali v Rusku. V jedné chvíli mu málem vypovědělo srdce, ale společnými silami jsme to zvládli. Můžete doufat, že to přežije."
Helmut jen nadšeně odpoví: "Bohu díky!" Lékař pokračuje: "Ostatně znám Thomase Volknera už dlouho. V roce 1941 byl se mnou v lazaretu v Minsku. Výborně se nám spolu pracovalo. Byl to můj nejlepší ošetřovatel - a zároveň i dobrý kněz. Tehdy mi toho o sobě spoustu vyprávěl. Nevěděl jsem však, že má bratra na Západě." Přes lékařův obličej přeběhne unavený úsměv. Helmut zrudne jako školák: "Nejsem jeho bratr, pane doktore. To jsem jen řekl sestře na příjmu, aby mi tu dovolila na vás počkat. Ale Thomas Volkner pro mě znamená víc, než by pro mě mohl znamenat rodný bratr. Byli jsme totiž spolu v lágru ve Wylposové."
Lékař s porozuměním přikývne a řekne: "Pro mě to byl, jak už jsem vám řekl, ten nejlepší sanitář, kterého jsem kdy měl..." poznamená doktor Schroeder s úsměvem. "Chtěl jsem se vás na něco zeptat, ale rozhodně ne ze zvědavosti. Na zádech a na ramenou svého ošetřovatele Volknera jsem totiž objevil jizvy jako po bičování a po ranách karabáčem. A také jsem viděl jeho zjizvené ruce a zmrzačený pravý ukazovák."
"Ty jizvy jsou následkem toho, co Thomas Volkner prožil v průběhu více než třinácti let v sibiřském zajetí. Velitel našeho tábora byl odpadlý pop a jako takový zarytě nenáviděl křesťany".
/.../
***
Se svolením převzato z knihy: Návrat, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
***
Několik kapitol z této knihy naleznete zde