Boží velikost nechápou ti,
kdo se povyšují a kdo jsou sebestřední.
Dovolím si já žasnout?
Boží velikost spočívá v lásce
Bible nám v evangeliu přináší jednu velmi krásnou modlitbu Ježíše, který se obrací k Otci slovy: "Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, neboť jsi tyto věci skryl před moudrými a učenými a zjevil jsi je malým" (Mt 11,25). O jakých věcech však Ježíš mluví? A kdo jsou tedy ti malí, maličcí, kterým jsou tyto věci zjeveny? Zastavme se u toho: u věcí, za které Ježíš chválí Otce, a u maličkých, kteří je umějí přijmout. Ony dvě věci.
O něco dříve Kristus připomněl některé své skutky: "Slepí znovu vidí [...] malomocní jsou očišťováni, [...] chudým se hlásá evangelium" (Mt 11,5), a odhalil jejich význam, když řekl, že jsou znamením Božího působení ve světě. Poselství je tedy jasné: Bůh se zjevuje tím, že osvobozuje a uzdravuje člověka - nezapomínejme na to: Bůh se zjevuje tím, že osvobozuje a uzdravuje člověka - a činí tak s bezplatnou láskou, láskou, která zachraňuje. Proto Ježíš chválí Otce, protože jeho velikost spočívá v lásce a on nikdy nejedná mimo lásku.
Boží velikost nechápou ti, kdo se povyšují
Boží velikost v lásce však nechápou ti, kdo si dělají nárok na velikost a vyrábějí si boha k obrazu svému: mocného, neústupného, pomstychtivého Boha. Jinými slovy, tito domýšliví lidé nemohou přijmout Boha jako Otce; ti, kdo jsou plní sebe sama, pyšní, starají se jen o své zájmy - to jsou ti domýšliví -, přesvědčení, že nikoho nepotřebují.
Ježíš v této souvislosti jmenuje obyvatele tří bohatých měst té doby, Korazína, Betsaidy a Kafarnaum, kde vykonal mnoho uzdravení, ale jejichž obyvatelé zůstali k jeho kázání lhostejní. Zázraky pro ně byly jen spektakulárními událostmi, které se hodily pro titulky novin a pro podněcování pomluv: když se vyčerpal jejich pomíjivý zájem, odložili je, aby se věnovali jiným novinkám. Neuměli přijímat velké Boží věci.
Bohu jsou otevřeni ti, kteří se necítí soběstační
Ti „nejmenší“ naopak velké věci Boží umí přijmout a Ježíš za ně Otce chválí: "Dobrořečím ti" - říká -, protože jsi zjevil nebeské království maličkým. Chválí ho za prosté, kteří mají srdce zbavené domýšlivosti a sebelásky. Maličcí jsou ti, kdo se jako děti cítí potřební a nejsou soběstační, jsou otevření Bohu a žasnou nad jeho skutky. Dokážou číst jeho znamení, žasnout nad zázraky jeho lásky! Ptám se každého z vás, i mě: umíme žasnout nad Božími věcmi, nebo je bereme jako samozřejmost?
Obrněné srdce nemá schopnost být ohromeno
Bratři a sestry, náš život, když se nad ním zamyslíme, je plný zázraků: je plný skutků lásky, znamení Boží dobroty. Tváří v tvář jim však i naše srdce může zůstat lhostejné a stát se zvykovým, zvědavým a neschopným žasnout, nechat se "ohromit". Uzavřené srdce, obrněné srdce, nemá schopnost být ohromeno. Nechat na sebe zapůsobit: je to krásné sloveso, které připomíná film fotografa, vtisknutí obrazu. Zde je správný postoj před Božími skutky: vyfotografovat jeho skutky v mysli, aby se otiskly do srdce, a pak je v životě rozvíjet mnoha dobrými skutky, aby se "fotografie" Boží lásky v nás a skrze nás stávala stále jasnější.
Dovolím si žasnout?
A nyní se ptejme sami sebe, každý z nás: umím se v záplavě zpráv, které nás zahlcují, tak jako nám to dnes ukazuje Ježíš, zastavit u velkých Božích věcí, u věcí, které Bůh koná? Dovolím si žasnout jako dítě nad dobrem, které tiše mění svět? Ztratil jsem schopnost žasnout? A velebím Otce každý den za jeho skutky?
