Místo, kde právě jsme, a čas, který žijeme,
jsou jedinými místy, kde můžeme zakusit a obdržet dobro od Boha.

Věta, která nám dává naději

Ježíš vyslovuje jednu větu, která nám dává naději a zároveň nás nutí k zamyšlení. Říká učedníkům: "Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl" (J 14,26). Ptáme se: v jakém smyslu dává Duch těm, kdo ho přijímají, toto nové a plné pochopení? Nejde o množství ani o nějakou učenou otázku. Bůh z nás nechce dělat encyklopedie ani učence. Ne. Je to otázka kvality, výhledu, citu. Duch nás vede k tomu vidět vše novým způsobem, podle Ježíšova pohledu. Vyjádřil bych to takto: na velké cestě životem nás učí, kde začít, jakou cestou se vydat a jak po ní jít. Je to právě Duch, kdo nám říká, odkud máme vyjít, jakou cestou se vydat a jak po ní jít.

Duch nám dává pocítit, že jsme milováni
a učí nás milovat dál

Duch nám ukazuje výchozí bod duchovního života. Co to je? Duch nám připomíná, že je všechno marné bez lásky. A že tato láska nepochází ani tak z našich schopností, ale že je to jeho dar. Učí nás milovat a my o tento dar musíme prosit. Je to Duch lásky, kdo do nás vkládá lásku, kdo nám dává pocítit, že jsme milováni, a učí nás milovat dál. On je takříkajíc "motorem" našeho duchovního života. Je to on, kdo v nás vším hýbe. Pokud však nezačneme od Ducha nebo s Duchem nebo skrze Ducha, naše životní cesta nemůže být dokonána.

Upadl jsi nebo upadla?
Ale vždy jsi milován a milována

Duch nám připomíná všechna Ježíšova slova. My si pamatujeme především to, co se nepovedlo: často se v nás ozývá hlas, který nám připomíná selhání a neschopnost, který nám říká: "Vidíš, další pád, další zklamání, nikdy to nezvládneš, nejsi toho schopen". To je ošklivý, špatný refrén. Duch svatý nám ale naopak připomíná něco zcela jiného: "Upadl jsi? Ale jsi syn. Upadl jsi, nebo upadla? Jsi Boží dcera, jsi jedinečné, vyvolené, drahocenné stvoření; upadl jsi nebo upadla, ale vždy jsi milován a milována: i když jsi ztratil důvěru v sebe samého, Bůh ti důvěřuje!". To je připomínka Ducha, to, co nám Duch neustále připomíná: Bůh na vás pamatuje. Vy ztratíte vzpomínku na Boha, ale Bůh ji neztratí na vás: neustále na vás pamatuje.

Duch Boží uzdravuje vzpomínky

Možná namítnete: "To jsou sice hezká slova, ale já mám tolik problémů, ran a starostí, které se nedají vyřešit jednoduchými útěchami!“ Právě ale tam Duch Boží chce vstoupit. Protože On, Utěšitel, je Duchem uzdravení, je Duchem vzkříšení a může proměnit rány, které ve vás bolí. Učí nás, abychom nevymazávali vzpomínky na lidi a situace, které nám ublížily, ale nechali je přebývat v jeho přítomnosti. Tak to udělal s apoštoly a jejich selháními. Opustili Ježíše před umučením, Petr ho zapřel, Pavel pronásledoval křesťany: tolik chyb! A stejně i my, pomyslete na svá různá vlastní selhání! Apoštolové sami neměli žádné východisko. Sami ne. Ale Duchem Utěšitelem ano. Protože Duch uzdravuje vzpomínky. Jak? Tím, že na nejvyšší místo vrátíme to, na čem záleží: vzpomínku na Boží lásku, jeho pohled na nás. Tak dává život do pořádku: učí nás přijmout sebe sama, učí nás odpouštět, odpustit sobě samým. Není snadné odpustit sobě samým: Duch nás tomu učí, učí nás smířit se s minulostí. Znovu začít.

Duch zla
nás chce také vést

Duch Boží nás učí, jakými cestami se máme vydat, kudy jít. Stojí na křižovatkách života a navrhuje vždy nejlepší cestu, kterou se vydat. Proto je důležité umět rozeznat jeho hlas od hlasu ducha zla. Oba k nám promlouvají: musíme se učit rozlišovat, abychom pochopili, odkud se ozývá hlas Ducha, abychom ho rozpoznali a následovali cestu, abychom následovali to, co nám říká.

Uveďme několik příkladů: Duch svatý vám nikdy neřekne, že je na vaší cestě úplně vše v pořádku. To vám nikdy neřekne, protože to není pravda. Ne, on vás napravuje, dokonce vás nechává plakat nad vašimi hříchy; vybízí vás, abyste se změnili, abyste bojovali se svými falešnými představami a dvojakostí, i když to vyžaduje úsilí, vnitřní boj a oběti. Zlý duch vás naopak nabádá, abyste si vždy dělali, co chcete a jak se vám zlíbí; vede vás k přesvědčení, že máte právo využívat svou svobodu, jak se vám zlíbí. Když pak ale uvnitř zůstane prázdnota - je to ošklivé, ten zážitek pocitu vnitřní prázdnoty: tolik z nás ho zažilo! - a ty, když zůstáváš s prázdnotou uvnitř, zlý duch tě obviňuje, stává se žalobcem a shazuje tě, ničí tě. Duch svatý, který tě na cestě napravuje, tě nikdy nenechá na holičkách, nikdy, ale vezme tě za ruku, utěší tě a vždy tě povzbudí.

Když v sobě uvidíte hořkost, pesimismus a smutné myšlenky - kolikrát jsme do toho upadli! - když se něco takového stane, je dobré vědět, že to nikdy nepochází od Ducha svatého. Nikdy hořkost, pesimismus, smutné myšlenky nepocházejí od Ducha svatého. Pocházejí od zla, které si libuje v negativitě a často používá tuto strategii: živí v nás netrpělivost, obviňování, vyvolává v nás potřebu přehnaně se litovat. S tím souvisí potřeba reagovat na problémy kritikou, svalováním veškeré viny na druhé. Jsme z toho nervózní, podezřívaví a stěžujeme si. Stěžování si, to je vlastně jazyk špatného ducha: vede vás ke stěžování si, což je vždy smutná existence.

Duch svatý vás naopak vyzývá, abyste nikdy neztráceli víru a vždy znovu začínali: "Vstaňte!, vstaňte! Vždycky ti dodá odvahu: Vstaň! A vezme tě za ruku: Vstaň! Jak? Tím, že začneme jako první, aniž bychom čekali, až začne někdo jiný. A pak tím, že každému, s kým se setkáme, přinášíme naději a radost, ne stížnosti; tím, že nikdy nezávidíme druhým, nikdy! Závist je dveřmi, kterými vstupuje zlý duch, říká to bible: skrze ďáblovu závist vstoupilo zlo do světa. Duch svatý vám přináší dobro, a vede vás k tomu, abyste viděli dobro, kterého se dostává vám a abyste se radovali z úspěchů druhých.

Obdržet dobro můžeme jedině tady a teď,
ne v iluzích a fantaziích

Duch svatý je navíc konkrétní, není idealista: chce, abychom se soustředili na přítomný okamžik, protože místo, kde jsme, a čas, který žijeme, jsou jedinými místy, kde můžeme zakusit a obdržet dobro. Tady a teď. Jak? Nejsou to fantazie, které si můžeme vymyslet, je to Duch svatý a ten vás vždycky přivede ke konkrétním věcem. Duch zla nás naopak chce odvrátit od přítomného okamžiku, chce nás odvést jinam: často nás ukotvuje v minulosti: v lítosti, v nostalgii, v tom, co nám život nedal. Nebo nás staví do budoucnosti a živí v nás obavy, iluze, falešné naděje. Duch svatý to nedělá, vede nás k lásce tady a teď, konkrétně: ne ideální svět, ne ideální rodina, ne ideální křesťané, ale to, co je tady, na světle dnešního dne, v otevřenosti, v prostotě. Jak se liší od toho zlého, který podněcuje věci řečené za zády, pomluvy, tlachy! Pomluvy ničí identitu lidí.

Ježíšovi učedníci byli nejdříve uzavřeni,
ale Duch je vyvedl ven

Duch nás chce mít pospolu a učí křesťany, jak mají postupovat. Ježíšovi učedníci byli nejdříve uzavřeni ve večeřadle, pak sestoupil Duch a vyvedl je ven. Bez Ducha byli jenom sami se sebou, s Duchem se ale otevírají všem. V každé době Duch Boží převrací naše vzorce a otevírá nás své novosti. Duch učí církev vycházet ven, nezůstávat uzavřená sama v sobě: nebýt stádem, které upevňuje ohradu, ale otevřenou pastvinou, aby se všichni mohli setkat a živit Boží krásou; učí nás být přívětivým domovem bez dělících zdí. Světský duch nás naopak tlačí k tomu, abychom se soustředili pouze na své vlastní problémy a zájmy, na potřebu vypadat důležitě, na usilovnou obranu své národní a skupinové příslušnosti. Duch svatý to nedělá: vyzývá nás, abychom zapomněli na sebe a byli otevřeni všem. A tím omlazuje církev. Dávejme pozor: Omlazuje ji on, ne my. My se ji snažíme trochu nalíčit: není to nutné. On ji omlazuje. Protože církev se sama neprogramuje a modernizační projekty nestačí. Duch nás osvobozuje od posedlosti neodbytnosti a zve nás, abychom kráčeli po cestách do světa.

Duch svatý je původcem jak zmatků,
tak i harmonie

A nakonec – což je zvláštní – Duch svatý je jak původcem rozdělení, někdy i zmatků, ale také zároveň je autorem harmonie. Když učedníci zažili vylití Ducha Božího, byl to zmatek! Stejně tak je ale Duch autorem harmonie. Rozděluje růzností darů, talentů a charismat, ale pouze předstíraným rozdělením, protože skutečné rozdělení zapadá do harmonie. On vytváří rozdělení pomocí charismat a vytváří harmonii se všemi těmito rozděleními, a to je bohatství křesťanů.

Dejme se do školy Ducha svatého,
aby nás všemu naučil

Bratři a sestry, dejme se do školy Ducha svatého, aby nás všemu naučil. Vzývejme ho každý den, aby nám připomínal, že máme vždy vycházet z Božího pohledu na nás, že máme při svém rozhodování naslouchat jeho hlasu, že máme jít společně jako církev, poslušní vůči němu a otevření světu.