Indický Pannur, kde sídlí jezuitská misie, a okolní vesnice postihly nejhorší záplavy za posledních 40 let. Vesnice, ve kterých v loni krátce působila i čtrnáctičlenná výprava z Česka a Slovenska, leží na jihozápadě Indie, ve státě Karnataka. Nepřetržité deště trvají už několik dní a v samotném areálu misie vystoupila vodní hladina až pět metrů nad zem, čímž celý komplex prakticky zatopila. Mnoho okolních domů bylo poškozeno do té míry, že jejich oprava je už nemožná a řada staveb se úplně zhroutila.

V samotném Pannuru zdevastoval živel na 212 domů a jejich obyvatelé jsou nuceni tábořit pod širým nebem u silnice, jen několika šťastnějším se dostalo provizorního ubytování ve vyšších patrech jezuitské ošetřovny.

Velmi děsivým a pro Evropana těžko představitelným nebezpečím jsou plazi, které voda vyhnala z jejich přirozeného prostředí. Jen v jezuitské misii utrpělo pět osob kobří uštknutí, jedna z nich je ve vážném stavu.

Řeka dosáhla povodňového stupně nenadále, v noci, což ve vesnicích způsobilo všeobecnou paniku. Lidé utíkali do bezpečnějších oblastí a snažili se zachránit aspoň část svého nevelkého majetku. Mnozí z nich však přesto ve zmatku a běsnících záplavách přišli o všechno.

V nejzoufalejší situaci jsou ženy a děti, protože mnoho z nich nemá ani kousek suchých šatů na převlečení a dodávky jídla jsou zcela nedostatečné. Jedné z žen se uprostřed živelné pohromy narodilo dítě – naštěstí se pro ni na jezuitské ošetřovně našel malý koutek, kde má aspoň trochu soukromí.

Těžké chvíle se nevyhnuly ani kněžím. P. Ambrose D'Souza SJ z pannurské farnosti se octl v nezáviděníhodné situaci, když voda zaplavila celé přízemí jeho domu až do výšky tří metrů a on nemohl uniknout. Sousedé, kteří žili v okolí fary, museli utéci, aby zachránili sebe i své blízké a tak zůstal otec Ambrose sám. Až po třech dnech, kdy hladina vody o něco málo poklesla, byl schopen dům opustit.





Poslední dva dny je Pannur odříznut od zbytku světa a veškeré okolní komunikace jsou mimo provoz. Je přerušena dodávka elektřiny, chybí pitná voda, potraviny a k dispozici nejsou ani provizorní přístřeší pro místní obyvatele. Dodnes se neozvala žádná vládní organizace s nabídkou pomoci a dosud se nechystá ani žádná záchranná akce.

„Nedávno se nám po tříkilometrové pouti zdevastovanou krajinou podařilo pěšky proniknout do Pannuru a veškerý materiál, který bylo možno unést, jsme přepravili v batozích na zádech,“ říká představený misie P. Maxim Rasquinha SJ. Ředitel jezuitské školy v Manvi P. Eric Mathias SJ se svým týmem pobývá ve stanech nedaleko od Pannuru, aby byl potřebným na blízku a mohl přímo ve vesnicích organizovat pomoc.

Sousední vesnice Hulugucnhi zmizela prakticky celá pod vodou. Všech 55 domů bylo zaplaveno, lidé při nočním úprku ve zmatku o všechno přišli a nyní trpí hladem. Povodeň odnesla jejich stáda a dokonce se pohřešují tři z tamějších obyvatel. Nejhůře opět trpí ženy a děti, jimž kromě základních potřeb chybí suché šaty a jakékoli soukromí. Stejný osud potkal i další vesnice, jako Ramathnal, Chitralli, Gonavara, Yadiwala, Hedignal, Yeddoldoddi, Chikalparvi, Iynoor, Pul Parmesh Dinni, protože všechny leží na březích řeky.

Karnatacké správní orgány se sice při odstranění následků záplav angažují, jenomže jejich pomoc je zaměřená pouze na významné občany s vazbou na hinduistické hruhy a tisíce chudých z nižší společenských vrstev jsou ponechány svému osudu.

„Do našich vesnic v této kritické situaci zatím nedorazily vůbec žádné dodávky potravin, vody, zdravotnických potřeb ani oblečení, kdežto na opravu poškozeného chrámu Mantralya bylo už teď přislíbeno přes deset miliónů rupií,“ uvádí otec Maxim.

Důvod je prostý – všechny okolní vesnice jsou obývány lidmi, označovanými jako daliti, kteří dříve, před oficiálním zrušením kastovního systému, patřili k nejnižší třídě tzv. nedotknutelných či vyvržených. „Místní správa se tudíž snaží budit dojem, že se v našich vesnicích vlastně nic tak vážného neděje. Přitom ani nevykonali žádné šetření v místě katastrofy a nevyhodnotili ztráty na životech a majetku,“ vysvětluje představený jezuitské misie.

„Potřebujeme vaši pomoc! Můžete-li postrádat jakékoli potraviny, léky či oblečení, poskytnete úlevu trpícím a vaše obětavost bude nesmírně oceněna. Potřebujeme i dobrovolníky, kteří by se věnovali záchranným pracím,“ říká otec Maxim. Na místě je už několik dobrovolníků, kteří pracují s nejvyšším nasazením, ale jejich úsilí je podle slov jezuitského představeného jen malou kapkou v moři. K záchraným skupinám se připojují i děti z rodin, postižených záplavami a učitelé z misie věnovali postiženým své vlastní oděvy," vyzývá jezuitský představený všechny lidi dobré vůle v dopise, odeslaném z misie, která se kvůli záplavám náhle ocitla ve velké nouzi.

Z Evropy není bohužel prakticky možné zorganizovat v krátkém čase dodávku materiálu, potravin či léků a eventuální dobrovolníci by potřebovali příliš dlouhou dobu na přípravu, nezbytná očkování a aklimatizaci. Proto v našich podmínkách zůstává jako účinná forma pomoci a vyjádření účasti obětem jen finanční pomoc.

Podpořte misii zasláním peněžního daru na bankovní konto č. 5076810002/4000, variabilní symbol 10851.

Převzato z: www.jesuit.cz.