Našinec prohlásí: »Nemám rád Američany s tou jejich pakulturou McDonaldů,« zdánlivě ve jménu kultury, ale třeba jenom kvůli svému pocitu méněcennosti. Dost možná žádného Američana nikdy blíže nepoznal.

»Nesnáším Rusy a Němce,« tvrdíme mnozí, a vzhledem k nedávným dějinám se cítíme silně v právu.

»Nemám rád komunisty,« řekne křesťan a myslí si, že tím zároveň vyznává svou víru.

»Nemám rád Pražáky, protože jsou nafoukaní,« tvrdí rozhodně mnozí mimopražští, chtějíce nenápadně naznačit, že oni nafoukaní nejsou.

»Nemám rád fokolaríny,« dá se slyšet jiný, aby manifestoval svou šíři ducha a nezávislost.

»Evangelíky nemám rád, protože nectí Panenku Marii,« prohlašuje nejeden katolík nic netuše, že Matka Ježíšova je má velmi ráda a nectí je o nic méně než katolíky.

»Nemám rád malé děti.«

»Nesnáším šéfa.«

»Nemám rád psy.«

»Nemám rád...«

Jistěže mohu mít pádné důvody nesouhlasit s komunistickou ideologií nebo s některými způsoby té či oné skupiny lidí. Mám právo být proti tomu, co člověk dělá, ale nikdy ne proti člověku samému. Každé takové nemám rád... zaměřené vůči člověku a vůči Božímu stvoření vůbec představuje v našem srdci zledovatělou oblast. A každé nové pomyšlené či vyslovené nemám rád tuto říši ledu rozšiřuje, takže někdo má nakonec místo srdce ledovou kru. Lépe řečeno, něco na způsob Antarktidy; u ní je totiž zřejmé, že pod letitými nánosy sněhu a ledu pořád zůstává úrodná půda. Stačilo by nechat na ni dopadat slunce, a mohla by se zazelenat...

Skutečně nelze být milosrdný výběrově. Skutečné milosrdenství je jako slunce, které svítí na dobré i zlé. Milosrdné srdce zahrnuje všechny lidi i celé Boží stvoření. Tak jako rozpjatá Kristova náruč na kříži, tak jako srdce Kristovo.

»Milosrdenství... znamená něco zřejmého a úplně konkrétního jako slunce, které buď je vidět, nebo vidět není,« napsal Chesterton.





Z knihy: O milosrdenství s Kateřinou Lachmanovou
Vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Převzato se svolením