Někdy si v životě připadáme jako v hustém lese bez cesty

Někdy si v životě připadáme jako v hustém lese bez cesty

Co znamenají Ježíšova slova: „Já jsem cesta“? Co znamená přijmout Ježíše jako cestu?  Žijeme v zemi a na místech, kde jsou ulice a cesty. Často u nich stojí směrovky a ukazatele. Představte si ale, že jste v lese, kde nejsou ani cesty, ani žádné značky. Nebo si představte, že se ocitnete v poušti bez ukazatele směru. Je těžké skončit na nějakém místě, kde není žádná směrovka.

Někdy si v životě připadáme právě jako v hustém lese, anebo jako v poušti bez cesty. Mnohým lidem chybí nějaký směr a tak se přiklánějí se k různým neužitečným věcem s nadějí, že někam dojdou, ale ve skutečnosti nedojdou nikam. Pro někoho to může být cesta kariéry, pro jiné cesta k vyššímu společenskému postavení, cesta k dravému podnikání, cesta bez jakéhokoli sebeovládání či sebekontroly, cesta ustrnulých zvyků, cesta bezbřehého marnění volného času u počítače, cesty přejídání, alkoholu, nevázaných vztahů, drog….  Ale kam nás to všechno dovede? Jakou cestu si zvolíme?

Ježíš, říká: „Já jsem cesta.“ On vede člověka k životu, který stojí za to žít. Neřekl: „Ukážu vám cestu, na niž se máte dostat.“ Říká: „Já jsem cesta, chytněte se mě za ruku a pojďme po ní společně.“ Snad někdy k Bohu křičíte: „Pane, nevidím, kam mě vedeš!“ A on možná odpovídá: „Jistěže nevidíte, protože já jsem cesta.“

Mojžíš vedl lid pouští, o které nic nevěděl

V našem putování životem nás často přepadá strach, protože před sebou nic nevidíme. Někdy máme pocit, že jdeme ve tmě… Ale pokud jdete ruku v ruce s Ježíšem, jdete dobrým směrem i přes všechny těžkosti a protivenství.

Když Bůh řekl Mojžíšovi, aby vyvedl jeho lid z Egypta do zaslíbené země, Mojžíš znal jen začátek a konec cesty. Věděl, že odchází z Egypta, a věděl, kam má jít: do Kanaánu. Ale o poušti nic nevěděl. Bůh mu nedal mapu a neřekl mu, že tohle je cesta, po které má jít... Mojžíš nevěděl nic jistě kromě toho, že musí mít s Bohem dobrý vztah, aby poznal, kudy jít. Trasa sotva měla nějakou logiku. Mojžíš musel putovat rovně, pak se vrátit, změnit směr a potom jít zase jinudy. Nebyla to vždycky přímá cesta. Mojžíš ne vždy věděl, proč ho Bůh vede určitým směrem, a potom zase jiným, ale Bůh to věděl. Věděl, že kdyby šli rovně, jak předpokládali, narazili by na nepřátelské kmeny, kde na ně číhalo mnoho nebezpečí. Proto se Mojžíš a jeho lid museli spolehnout na to, že se Bůh o ně s láskou stará a vede je pro jejich vlastní dobro po správné cestě.

Mojžíš znal cestu, kterou měli jít, díky každodennímu rozhovoru s Bohem. To znamená, že člověk nedokáže vidět celý a kompletní plán, který s ním Bůh má. Mnozí Boha žádají, aby jim řekl, co od nich bude chtít zítra. Bůh nikomu neřekne, co od něj chce zítra, ale co chce dnes. Nikdy vám neprozradí vaši budoucnost. Není vykladačem budoucnosti, ale řekne vám o dnešku. a drží vás za ruku a vy s ním můžete jít po cestě ruku v ruce. Jste v bezpečí a nemusíte se ničeho bát. Víte, že i kdybyste šli temnotou rokle, bude tam s vámi (srov. Žl 23).

Bůh řekl Mojžíšovi: „Mojžíši, povedeš lid, ale já jsem cesta…“. Jen Bůh je cesta. Můj duchovní průvodce není cesta. Jde se mnou na cestě, ale mojí cestou je Ježíš. Můj farář není cesta. On mě jen vede k Ježíši. Papež není cesta, politik není cesta ... Ježíš je cesta!

Ať se v našem životě stane cokoli, Bůh to může použít k našemu dobru

Často nedokážeme pochopit, co se dnes děje, protože nejsme schopni vidět hned plán jako celek. Vidíme puzzle, skládačku, ale její malé dílky se skládají kousek po kousku během celého lidského života.  Bůh má s každým z nás dobré úmysly a plány. A ať se v našem životě stane cokoli, Bůh to může použít k našemu dobru. (viz Řím 8,28). Je jen třeba se zcela se vším Bohu odevzdávat…