"Bude svět žít bez válek nebo bez Krista? Dojde k potření terorismu? Nastane opravdové sjednocení Evropy?... Ani v odpovědi se jistě neshodneme, jedno však víme. Pouze člověk, který směřuje k jednotě a k harmonii ducha a těla, může i navenek prožívat užitečné sjednocení státních útvarů. Jedině svět, který uslyší Krista, může plně prožít dar jednoty vskutku bratrské, duchovní a všelidské pospolitosti..." (Z novoročního kázání patriarchy Církve československé husitské ThDr. Jana Schwarze, katedrála sv. Víta, 2003.)
"A je vůbec ta Unie k něčemu?" "Neobešla by se Evropa bez ní?" "Není to pouze draze placená zbytečná byrokracie?" slýcháme. Mnohdy se setkáme s tvrzením, že proces evropské integrace a Evropská unie směřují k tomu, aby se lépe a rychleji obchodovalo, a aby obchodům nepřekážely hranice. Jak vidí Evropskou unii církve a jejich představitelé? Zkusme objevit nit, spojující uvedené výroky:
"Církve podporují sjednocení evropského kontinentu. Bez společných hodnot není možné dosáhnout trvalé jednoty jsme přesvědčeni, že duchovní dědictví křesťanství představuje inspirující sílu k obohacení Evropy Na základě naší křesťanské víry se zasazujeme o humánnější a sociálnější Evropu, kde by platila lidská práva, základní hodnoty míru, spravedlnosti, svobody, tolerance, účasti a solidarity Klademe důraz na hlubokou úctu k životu, na hodnotu manželství a rodiny, na přednostní službu chudým, ochotu, odpuštění a zvláště na milosrdenství.
Jakožto církve a jako mezinárodní společenství musíme čelit nebezpečí, že se Evropa rozvine v integrovaný západ a dezintegrovaný východ. Je třeba mít na zřeteli také rozdíl mezi severem a jihem. Současně je třeba zabraňovat jakémukoliv eurocentrismu a posilovat odpovědnost Evropy za celé lidstvo, zvláště za chudé na celém světě".
(Charta Oecumenica, Směrnice pro růst spolupráce mezi církvemi v Evropě, část III.)
…
"Nikdo nepochybuje o tom, že při vytváření Evropské unie mohou vyvstat veliké těžkosti. Někdo může namítat, že pro dosažení tohoto cíle a jeho akceptování všemi národy Evropy v psychologickém rozměru bude nevyhnutelné počkat, abychom se všichni odpoutali od událostí poslední války. Není možné však čekat. Pokud nám skutečně záleží na tom, aby tato unie splnila svůj účel a pokud toužíme, aby plodným způsobem pomohla věci svobody a evropského smíření, věci hospodářského míru a celosvětové politiky, je nejvyšší čas, aby se unie stala skutečností. Někteří si dokonce kladou otázku, zda již není pozdě".
(Pius XII. Projev na kongresu Evropské unie federalistů, Řím, 11. listopadu 1948)
…
„My, jako národ, musíme dát velký pozor na jedno nebezpečí. Jedná se o naše uzavření se do sebe. Naše přesvědčení o tom, že není nad nás, že si sami stačíme, a že všichni ostatní nás musí poslouchat. Uvědomme si, kolikrát v dějinách jsme promeškali svoji šanci. I my stojíme dnes na rozhraní nového věku. A znovu je nám kladena otázka, zda promeškáme svoji šanci. My se budeme muset ptát sami sebe, zda v rámci křesťanské civilizace patříme do společenství těch, kteří vytvořili evropské dějiny a evropskou kulturu.“
(Z homilie biskupa Dominika Duky při děkovné mši v kostele sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci dne 30. n. 2002)
...
"Církev varuje před redukováním vize sjednocené Evropy výlučně na její ekonomické a politické aspekty a před nekritickým vztahem ke konzumnímu způsobu života. Jestliže chceme, aby byla nová jednota Evropy stabilní, musíme ji budovat na stejných duchovních hodnotách, které ji kdysi formovaly, při zohlednění bohatství a různorodosti kultur a tradic jednotlivých národů. Má přece jít o velké evropské duchovní společenství. Zároveň na tomto místě znovu apeluji na starý kontinent: "Evropo, otevři své brány Kristu!"
(Papež Jan Pavel II. při svém projevu v polském Sejmu ve Varšavě, 11. června 1999)
***
Obrázek nahoře zachycuje podpis dokumentu Charta Oecumenica ve Štrasburku, 22.4.2001. Zprava: metropolita Jéremie, kardinál Miloslav Vlk.
***
Zpracováno podle informační brožury Brány Evropské unie otevřeny, vydalo MZV ČR, Praha 2003.
"A je vůbec ta Unie k něčemu?" "Neobešla by se Evropa bez ní?" "Není to pouze draze placená zbytečná byrokracie?" slýcháme. Mnohdy se setkáme s tvrzením, že proces evropské integrace a Evropská unie směřují k tomu, aby se lépe a rychleji obchodovalo, a aby obchodům nepřekážely hranice. Jak vidí Evropskou unii církve a jejich představitelé? Zkusme objevit nit, spojující uvedené výroky:
"Církve podporují sjednocení evropského kontinentu. Bez společných hodnot není možné dosáhnout trvalé jednoty jsme přesvědčeni, že duchovní dědictví křesťanství představuje inspirující sílu k obohacení Evropy Na základě naší křesťanské víry se zasazujeme o humánnější a sociálnější Evropu, kde by platila lidská práva, základní hodnoty míru, spravedlnosti, svobody, tolerance, účasti a solidarity Klademe důraz na hlubokou úctu k životu, na hodnotu manželství a rodiny, na přednostní službu chudým, ochotu, odpuštění a zvláště na milosrdenství.
Jakožto církve a jako mezinárodní společenství musíme čelit nebezpečí, že se Evropa rozvine v integrovaný západ a dezintegrovaný východ. Je třeba mít na zřeteli také rozdíl mezi severem a jihem. Současně je třeba zabraňovat jakémukoliv eurocentrismu a posilovat odpovědnost Evropy za celé lidstvo, zvláště za chudé na celém světě".
(Charta Oecumenica, Směrnice pro růst spolupráce mezi církvemi v Evropě, část III.)
…
"Nikdo nepochybuje o tom, že při vytváření Evropské unie mohou vyvstat veliké těžkosti. Někdo může namítat, že pro dosažení tohoto cíle a jeho akceptování všemi národy Evropy v psychologickém rozměru bude nevyhnutelné počkat, abychom se všichni odpoutali od událostí poslední války. Není možné však čekat. Pokud nám skutečně záleží na tom, aby tato unie splnila svůj účel a pokud toužíme, aby plodným způsobem pomohla věci svobody a evropského smíření, věci hospodářského míru a celosvětové politiky, je nejvyšší čas, aby se unie stala skutečností. Někteří si dokonce kladou otázku, zda již není pozdě".
(Pius XII. Projev na kongresu Evropské unie federalistů, Řím, 11. listopadu 1948)
…
„My, jako národ, musíme dát velký pozor na jedno nebezpečí. Jedná se o naše uzavření se do sebe. Naše přesvědčení o tom, že není nad nás, že si sami stačíme, a že všichni ostatní nás musí poslouchat. Uvědomme si, kolikrát v dějinách jsme promeškali svoji šanci. I my stojíme dnes na rozhraní nového věku. A znovu je nám kladena otázka, zda promeškáme svoji šanci. My se budeme muset ptát sami sebe, zda v rámci křesťanské civilizace patříme do společenství těch, kteří vytvořili evropské dějiny a evropskou kulturu.“
(Z homilie biskupa Dominika Duky při děkovné mši v kostele sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci dne 30. n. 2002)
...
"Církev varuje před redukováním vize sjednocené Evropy výlučně na její ekonomické a politické aspekty a před nekritickým vztahem ke konzumnímu způsobu života. Jestliže chceme, aby byla nová jednota Evropy stabilní, musíme ji budovat na stejných duchovních hodnotách, které ji kdysi formovaly, při zohlednění bohatství a různorodosti kultur a tradic jednotlivých národů. Má přece jít o velké evropské duchovní společenství. Zároveň na tomto místě znovu apeluji na starý kontinent: "Evropo, otevři své brány Kristu!"
(Papež Jan Pavel II. při svém projevu v polském Sejmu ve Varšavě, 11. června 1999)
***
Obrázek nahoře zachycuje podpis dokumentu Charta Oecumenica ve Štrasburku, 22.4.2001. Zprava: metropolita Jéremie, kardinál Miloslav Vlk.
***
Zpracováno podle informační brožury Brány Evropské unie otevřeny, vydalo MZV ČR, Praha 2003.
