Tušíme, jak by měl vypadat dokonalý domov
Je jednoduché propadnout snění o dokonalém domově s dokonalými rodiči, s dokonalými partnery a s dokonalými vztahy. Nutno říci, že v lidském životě existuje dokonalý domov jen v našich snech. S největší pravděpodobností je vaše původní (i současná) rodina na hony vzdálená nějakému vysněnému ideálu, jako ostatně u mnoha lidí. Ale přesto v našich srdcích přetrvává vědomí, jak by měl pravý domov vypadat. Z našich bolavých srdcí se ozývá tiché, naléhavé volání, které nás zve k dosud neobjevené skutečnosti. Byli jsme stvořeni pro náš skutečný domov. Pro Domov s velkým D.
Naše touhy někdy ukazují k realitě
V Bibli je popsán příběh „marnotratného syna“ (Lk 15), který nejprve odvrhl svého žijícího otce, vyžádal si od něj svůj dědický podíl a odešel si užívat svého bohatství do ciziny. Naprosto ale zkrachoval. A když se snažil uživit jako pasák vepřů, uvědomil si, že v domě svého otce se má lépe i ten nejposlednější služebník. Existuje pořekadlo, které říká, že „Naše touhy jsou někdy jako křídla, na nichž se vyjevuje skutečná pravda…“ A nejspíše toto poznal i marnotratný syn, když opuštěný seděl u prasat v daleké zemi a snil o domově.
Hlad se stává hybnou silou, která nás žene vpřed
Jelikož biblické vyprávění není román, nemáme zaznamenáno, co se mu honilo hlavou, když nostalgicky snil o domově svého dětství. Ale jedna věc je jistá. Byl si vědom významu domova a vztahů, které tam panují. Toužil po jeho výdobytcích a po přítomnosti otce. Uvědomoval si kontrast mezi svou současnou situací a tím, co mohlo a mělo být. Nejen že mu jeho nová situace nepřinášela uspokojení, ale jeho rozhodnutí ho přivedla na pokraj smrti.
Rozpoznání nedostatku, zjištění, že bez Boha není plný život, je vlastně požehnáním. Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“ (Mt 5,6). Pýcha, arogance, soběstačnost – ať už marnotratnému synovi bránilo vidět správně cokoliv, vědomí nouze to vše odsunulo stranou. A stejné je to s námi. Rozpoznání, že hladovíme po Bohu, může proměnit naši bolest v radost. Hlad se stane hybnou silou, která nás žene domů. Hlad zostřuje naše smysly. Způsobuje, že si uvědomujeme, co je opravdu důležité.
Tváří v tvář pravdě o sobě
Nouze otevřela marnotratnému synovi oči. Hlad zostřil jeho vnímání i paměť. V Bibli se píše, že mladík „šel do sebe“ (v angličtině „dostal rozum“). Jiný překlad říká „přišel k sobě“. Co to znamená, přijít k sobě? To znamená stanout tváří v tvář realitě života. V tomto okamžiku si začal uvědomovat svoji skutečnou identitu, své skutečné já. Pochopil, že je synem svého otce, který ho miluje.
Když jsou strženy všechny masky, kterými zakrýváme skutečný stav svého života, jsme postaveni tváří v tvář své vnitřní osamělosti. Závislý člověk touží po další dávce drogy či alkoholu, aby se vyhnul bezútěšné skutečnosti, kterou mu předestírá střízlivost. Lidé opakovaně vstupují do krátkodobých prázdných vztahů naplněných iluzí intimity, které jen zastírají osamělost, která je trápí. Jiní vyhledávají napětí a vzrušení, a jakmile se opar dobrodružství rozptýlí, hledají další.
Přijít k sobě také znamená zpracovat lítost nad hloupými rozhodnutími a pokořujícími epizodami. V duchu přemýšlíme nad tím, co jsme ještě chtěli říct našim milovaným, kteří již zemřeli, nebo se snažíme vzít zpět výbuch hněvu. Když přicházíme k sobě, dovolujeme Bohu, aby naše srdce vystavil skutečnosti takové, jaká je. Poznáváme, co se doopravdy stalo, a litujeme škod z toho, co bylo či mohlo být.
Rozpomenout se na to dobré
Když šel marnotratný syn do sebe, musel se také rozpomenout – na to dobré. Na co se rozpomenul? Na svého otce a jeho dům. On si tedy pamatoval svého otce jen částečně. Ve své aroganci a soběstačnosti nikdy vlastně nerozuměl tomu muži, od kterého si přál tak zoufale uprchnout. Když porovnal svůj aktuální stav s životem, který vedl, když byl u otce, dospěl k jasnému závěru: To, co dělám nefunguje, a to, co jsem měl dřív, bylo mnohem lepší.
Milujeme příběhy o proměněných životech: závislý člověk, který spadne na dno a nalezne sílu začít znovu; dítě ulice, které se dostane na školu a udělá úspěšnou kariéru; životy, které proměnila laskavost neznámého cizince. Když lidé vidí novou možnost a začnou doufat, vydávají se novým směrem. V případě marnotratného syna to byla jen jiskřička naděje. Mladík si pamatoval štědrost svého otce k služebníkům a hojnost jídla. Možná mě otec najme jako služebníka. Možná se nade mnou slituje…
***
Advent v překladu znamená příchod.
Znamená, že Bůh nám vychází vstříc,
ale i že my
se z naší konkrétní životní situace zvedáme
a jdeme vstříc Bohu…
Náš Domov je totiž
v Božím srdci.
Tušíme to.
