Za málo peněz málo muziky?

Ve světě byznysu to platí téměř stoprocentně: za málo peněz málo muziky. A naopak - za hodně peněz, hodně muziky. Většina mých známých, kteří se v těchto dnech vrátili od moře a z různých jiných dálek, to potvrzuje. Jsou i výjimky, kdy za spoustu peněz té muziky bylo méně než očekávali a chystají se uplatnit reklamaci. Já jsem ovšem o letošní dovolené, prožité na rodném českém venkově, udělala zkušenost přesně opačnou: za minimum peněz hodně muziky. I když - dvě výhrady bych přece jen měla. Červenec byl studený a mokrý a - aspoň tam u nás - houby letos nic moc. Od reklamace jsem však upustila. Musela bych ji totiž uplatnit někde hodně "vysoko", a jak hned uvidíte, kompenzace se mi už z těch míst dostalo, takže není co řešit.

Když jsem se před prázdninami s návštěvníky této webové stránky loučila a nabádala je k odpočinku, měla jsem ten nejlepší úmysl jít jim příkladem a co nejrychleji vypadnout z Prahy. Dlouhodobá předpověď počasí mi poněkud zkřížila plány. Mám sedět doma tady nebo tam - řekla jsem si - a odjezd odložila. Nestěžuji si - s proudy deště z nebe pršela i inspirace a tak se mi v deseti deštivých červencových dnech podařilo napsat knížku, kterou jsem v hrubých rysech téměř rok nosila v hlavě: "Náhody a náhodičky". Nezahálelo ani Karmelitánské nakladatelství. Knížku už rozváží do svých prodejen. Třeba někomu pomůže přečkat příští období dešťů, dlouhé zimní večery anebo přijde vhod jako vánoční dárek. Hlavně ať slouží.

V suchých horkých srpnových dnech bylo v lese nádherně. Přestože si houby, pokud vůbec nějaké vyrostly, nechávaly mezi sebou kilometrové rozestupy. A navíc platilo: kdo dřív přijde, ten dřív baští. Červi byli většinou rychlejší. V jednom případě ale ne - a to byla právě ta zmíněná kompenzace. Kdybych potkávala houby na každém kroku, asi bych tomu nevěnovala takovou pozornost. "Honem se všichni pojďte podívat, jakou jsem našla krásnou prašivku", svolávala jsem všechny ostatní. Nemělo to hlavičku, nemělo to nožičku, ale bylo to krásné. Barvou i tvarem to trochu připomínalo květák, jen ta růžice byla stočená jakoby z nějaké kudrnaté dužnaté stuhy - nedovedu to lépe popsat. Máte-li doma atlas hub, najděte si v rejstříku heslo "kotrč" a posuďte sami - není to fešák? A kdyby jen fešák. Je to jedlá, nezaměnitelná lahůdková houba a když ji nakrájíte místo drštěk do polévky, kulinářský úspěch máte zaručený. Chcete-li si nechat porci k večeři, odlijte si ji dřív než pozvete sousedy, nebo dopadnete jako já. Když si děti přestaly přidávat, stoupl si Míša na špičky, nakoukl do hrnce a pravil: "Až taťka v noci přijde z kombajnu, tak to dojí, on dršťkovku miluje. Já mu ji vezmu domů." Tak to vidíte - jeden kotrč, a co dovede nadělat radosti.

Uznávám, že nafukovací bazén, i když větších rozměrů, nelze s mořem srovnávat. Ale legrace se v něm dá užít taky dost. Když se předškoláci rozdovádí, nevědí kdy přestat. Stříkali a provokovali tak dlouho, až je jeden z tatínků pochytal a oblečené - neoblečené, všechny je naházel do vody. Ty nejmenší jsem se snažila zachránit, ale stihla jsem zachránit a do trávy odhodit jenom svoje hodinky. Oblečená a obutá jsem se ocitla v bazénu i já.

Jestli se vám ještě zdá, že té muziky moc nebylo, přijeďte, a pojďte se mnou na kopec. Na který chcete, nechám vám vybrat, je to úplně jedno. Až se z něj rozhlédnete, dáte mi za pravdu: všude samá krása! A k tomu studánky, potůčky, cvrčci, ptáci, šumění lesů - jedním slovem: koncert.


***

Dvě pěkné fotografie kotrče naleznete zde: 1, 2.

Ilustrační foto k článku: Ignác Mucha