Každý má nějakou představu, co to znamená, mluvit pravdu. Někdy ale může být těžší pochopit, co pravdomluvnost není.
Mluvit pravdu neznamená…
Říkat vše, co víme.
Pravdivost neznamená, že buď sami sebe nebo někoho jiného učiníme zcela průhledným. Kdybychom říkali vše, co víme, mohli bychom zničit pověst mnoha dobrých mužů a žen, kteří opustili své minulé špatné jednání a stali se upřímnými a přínosnými občany. Právě zde musíme uvažovat o všech rysech milujícího člověka. Láska nás vede k odpuštění a odmítá mluvit o něčem, co by poškodilo pověst druhého.
Mluvit o všem, co prožíváme.
Emoce jsou naše nevyžádané reakce na události, s nimiž se setkáváme v průběhu dne. Jsme emocionální bytosti a naše emoce se snadno mění. Pokud s vámi někdo mluví hrubě, pravděpodobně budete mít negativní pocity. Pokud s vámi někdo mluví laskavě, vzbuzuje to ve vás pocity pozitivní. Informovat někoho každý den o všech svých negativních pocitech je nejen zbytečné, ale škodlivé. Mnohem lepší je uvědomit si, že negativní emoce jsou pro nás výzvou, abychom vztahu věnovali více pozornosti. Začnete-li s daným člověkem jednat a mluvit pozitivněji, je pravděpodobné, že i váš protějšek začne být vstřícnější, ať už jde o přítele, životního partnera či kolegu v práci. Když bude jednat příjemněji, vaše negativní emoce se vytratí.
Domnívat se, že máme právo mluvit bez lásky.
Pokud dovolíte svým emocím, aby vás opanovaly, a pak dáte negativním emocím průchod pod pláštíkem upřímnosti, vyvoláte v mysli druhého člověka negativní emoce. Tyto negativní emoce se stanou překážkou svědčící o tom, že ve vztahu něco není v pořádku.
Vytahovat tajnosti druhých, protože je to pro nás výhodné.
Pravdivé mluvení neznamená, že pro osobní zisk prozradíme konkurenci podnikatelské záměry vedení naší firmy nebo zradíme důvěru svého kolegy v práci, abychom se zalíbili nadřízenému. Tuto perspektivu pravdy případně vyjadřuje proslulý výrok Jeana Giraudouxe: „Tajemstvím úspěchu je upřímnost. Pokud ji dokážete předstírat, jste za vodou.“ Giraudoux nebyl ani první, ani poslední, kdo obětoval pravdu na oltář osobního úspěchu.
Ohrožovat spravedlnost.
Říkat pravdu neznamená šířit informace, které by mohly někoho zbytečně ohrozit. Příkladem nám mohou být rodiny těch, kdo během druhé světové války skrývali Židy, aby je zachránili před deportací nacisty. Oscar Schindler, Raoul Wallenberg, Corrie ten Boom a Chiune Sugihara jsou jen někteří z mnohých, kdo riskovali své životy, aby zachránili druhé, a to i za cenu utajování pravdy. V malé holandské vesničce Nieuwlande se jednomyslně rozhodli, že v roce 1942 a 1943 každá rodina skryje jednu židovskou rodinu. Podařilo se jim zachránit tucty lidí, protože chránili jednak uprchlíky, jednak sebe navzájem. Skuteční muži a skutečné ženy nebudou mluvit o všem, co vědí, pokud by to bylo v rozporu se spravedlností.
Na toto vše je třeba pamatovat. Nic to ale nemění na skutečnosti, že pravdomluvnost je velice důležitá. Máme sice sklon pravdu překrucovat, nicméně hluboko v nitru dobře víme, že je rozdíl mezi pravdou a lží. Vzpomínám si na pětiletého chlapečka, který zvedl telefon a říkal, že maminka není doma. Pak se odmlčel a řekl: „Ona tady vlastně je, ale je ve vaně.“ Neustále bojujeme se svým falešným já, nicméně v jádru své bytosti toužíme, aby nás považovali za pravdomluvného člověka. Nevážíme si člověka, který se stále rozhoduje pro klam, a vážíme si každého, kdo je upřímný. Bez ohledu na to, jak se chováme právě teď, cosi hluboko v nás dobře ví, že lež ničí, kdežto láska buduje.
***
Zpracováno podle knihy: Gary Chapman - Láska jako životní styl, kterou vydal Návrat domů. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
