Týden po narození našeho prvního dítěte jsem utekla
Týden po narození našeho prvního dítěte jsem utekla. Během toho prvního týdne jsem spala pokaždé jen několik málo hodin a po zbytek času jsem kojila, s výjimkou jediné chvilky, kdy jsem s pocitem provinění nechala lehce spící dcerku na pět minut na naší posteli, abych se osprchovala, přičemž ona během těch pěti minut z postele sklouzla a křičela, běžela jsem k ní, sevřela jsem ji v náručí, vzlykala a bála jsem se, že má poškozený mozek.
Bylo to ve čtvrtek. Manžel se vrátil domů z práce, já jsem mu podala miminko a odešla jsem. Ačkoli mi v hlavě šumělo, jako bych měla padnout únavou, mé tělo přímo dychtilo po tom jít ven a kráčet svěžím jarním vzduchem. Chodila jsem a chodila. Chodila jsem ulicemi a podél řeky a přes louku. Stěží jsem si všímala stromů, ptáků, ale byla jsem ráda, že jsem sama a že mohu rychle jít. Asi po dvou hodinách jsem se vrátila domů, vzala jsem naši plačící dcerku a nakrmila jsem ji. Můj muž ji celou tu dobu, co jsem byla pryč, choval, nemohl ji utišit a říkal si, jestli se vůbec vrátím.
Byli jsme s manželem sice vzdělaní,
ale zároveň neuvěřitelně nevědomí. A sami.
Byli jsme s manželem neuvěřitelně vzdělaní a zároveň neuvěřitelně nevědomí. Nejenže jsme s manželem nic nevěděli, ale také jsme byli sami. U dveří nebyl zástup příbuzných a přátel přinášejících obědy, tázajících se, co potřebujeme nakoupit, a pomáhajících s úklidem; u manžela v práci nebyly podmínky na to, aby si mohl vzít nějaké volno; neměla jsem kolem sebe žádný okruh zkušených maminek, které by mě zachytily a podaly mi pomocnou ruku. Po prvním strašně těžkém týdnu to už bylo lepší. Ve své hrdosti a zbrklosti jsem učinila první krok: požádala jsem o pomoc. Na pár týdnů mi přijela na pomoc tchyně. Celé týdny jsme jedli buď fazole s rýží, nebo květák se sýrem a brambory. Po prvních pěti týdnech přestalo kojení bolet, rychle jsem se naučila si při kojení číst, jíst, mluvit a zajít si na záchod a začala jsem si vychutnávat kojení dcerky venku, sedíc se zkříženýma nohama v trávě. Uvázala jsem si miminko do šátku a chodila jsem s ní ve svěžím jarním vzduchu.
Nadpozemské vyčerpání
Zážitek nikoli nepodobný smrti spojený s druhou dobou porodní a nadpozemské vyčerpání, které s sebou přináší péče o novorozence, vnímám jako okna do posvátna, kam jakožto matky dávající život musíme přijít zahrát svou roli. Odhalilo se mé já a postupně mě odměnilo za učenlivost, takže jsem byla schopná změnit se na já, jehož součástí už navždy zůstane mé dítě.
Se svolením zpracováno podle knihy
Mateřství od Anny Melchiorové,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Ukázky z této knihy naleznete zde.
