Hana se dověděla, že maminka je v Ravensbrücku, ženském koncentračním táboře v Německu. „Je to odsud daleko?“ ptala se Hana tatínka.
Hrozně maminku postrádala, zvláště v noci. Nikdo ji neuměl hladit po vlasech tak jemně jako ona. Nikdo neuměl zazpívat Haninu oblíbenou ukolébavku. Všichni postrádali její veselý a hlasitý smích.
„Kdy se vrátí?“ chtěl vědět Jiří. Tatínek děti ujišťoval, že dělá vše pro to, aby maminku dostal co nejrychleji zase zpátky.

Jednoho dne si Hana četla ve svém pokoji, když zaslechla, jak se po ní Božka shání. „Hano, Hano? Kde jsi? Pojď sem rychle! Na poště na tebe čeká překvapení!“

Vyběhla z domu a běžela ulicí dolů k poště. Přistoupila k okénku. „Máte pro mě něco?“ zeptala se. Žena za přepážkou podala Haně okénkem malou obálku. Když rozeznala maminčino písmo, rozbušilo se jí srdce. Při otvírání balíčku měla ruce celé roztřesené. Uvnitř bylo malé hnědé srdíčko. Bylo vyrobeno z chleba a mělo na sobě vyřezané iniciály „HB“. U srdíčka byl přiložen dopis.

Moje nejdražší Haničko,

přeji Ti všechno nejlepší k Tvým narozeninám. Mrzí mě, že Ti tentokrát nemohu pomoci sfouknout svíčky. Alespoň Ti posílám toto srdíčko jako talisman a přívěsek na náramek. Nevyrůstáš z šatiček? Popros tatínka nebo Jiřího, aby promluvili s tetami o tom, že by moje velká slečna měla mít nějaké nové šaty. Stále na Tebe a na Jiřího myslím. Mám se dobře. Nezlobíš? Napíšeš mi? Doufám, že s Jiřím pokračujete ve studiu. Mám se dobře. Haničko, tolik mi chybíš. Líbám Tě.

S láskou Tvoje maminka,

květen 1941, Ravensbrück.


Hana zavřela oči a sevřela v ruce malé hnědé srdíčko. Snažila se představit si, že maminka stojí vedle ní.

***

Se svolením převzato z knihy: Hanin kufřík / Příběh dívky, která se nevrátila, vydalo nakldatelství Portál. Několik kapitol z této knihy naleznete zde