Poslední předvolební kampaň v Česku jasně ukázala, že rozdmýchat v českém národě nepřátelskou náladu vůči Němcům je snazší, než by se čekalo. Čím myslíte, že to je?
Nevím, pro mě je to také otázka. Myslím, že ty podstatné problémy jsou na obou stranách stejné. Především tu zůstává hluboká ukřivděnost, která působí dál i přes generace.
Je zajímavé, že Ackermann-Gemeinde bývá z německé strany kritizována za přílišnou vstřícnost k Čechům, a naopak z té české býváte podezíráni ze skrytých úmyslů...
To je úděl zprostředkovatelů, ti jsou biti z obou stran.
O Ackermann-Gemeinde se říká, že je jediným sudetoněmeckým spolkem, který žádný majetek zpět nepožaduje. Ostatní vznášejí požadavek minimálně na půdu.
V pozadí stojí přesvědčení, že konfiskace majetku sudetských Němců byla bezprávím. Jenže bezpráví způsobená válkou a poválečnými událostmi se nedá napravit, aniž by hrozilo další bezpráví. Proto se zasazujeme o symbolická řešení.
Co podle vás tedy chtějí sudetští Němci dnes?
Já si myslím, že největší část sudetských Němců je natolik integrovaná do německého společenství, že nechce opravdu nic. Uvítali by, aby došlo k oficiálnímu jednání mezi zástupci sudetských Němců a českou politickou reprezentací. Nemyslím, že by chtěli, aby jednání vedl pan prezident nebo předseda vlády, ale přece jen někdo s pověřením vládních stran. Je třeba společně hovořit o tom, co sudetští Němci považují za křivdu, a zjistit, zda je možná nějaká náprava.
V Ackermann-Gemeinde preferujeme symbolická gesta. Patřili jsme k těm, kdo navrhovali symbolické materiální odškodnění obzvláště poškozených sudetských Němců, a sice z Fondu budoucnosti. Tím bychom řekli: "Ano, stala se ti křivda, která se ale odškodnit nedá."
Co vám dnes "roli zprostředkovatele" nejvíce ztěžuje?
Možná to, že jsme si moc blízcí. Víte, smíření je dlouhodobý proces. Nemůžeme říci, že vůbec nejsme usmířeni, ale ani to, že brzy nebude co vylepšovat. Když si vybavím, co všechno jsme si vzájemně způsobili, tak jsem s dnešním stavem docela spokojen.
*
Myšlenky z modlitby při zakládání sudetoněmeckého katolického spolku Ackermann- Gemeinde v lednu 1946:
"Velikým utrpením jsi nás, Bože, postihl za naše hříchy. Ale vše, co jsi nám učinil, učinil jsi po spravedlivém soudu. Nám nepřísluší ptát se na hříchy jiných, musíme se vyznat z vlastní viny,... myšlenky na pomstu a odplatu ať nezískají moc v našich srdcích".
P. Anton Otte, katolický kněz a rodák z Vidnavy na Jesenicku, působí v pražské pobočce organizace Ackermann- Gemeinde s krátkou přestávkou od roku 1991.
***
Se svolením převzato z č. 11/2004 Katolického týdeníku. Redakčně zkráceno.
Nevím, pro mě je to také otázka. Myslím, že ty podstatné problémy jsou na obou stranách stejné. Především tu zůstává hluboká ukřivděnost, která působí dál i přes generace.
Je zajímavé, že Ackermann-Gemeinde bývá z německé strany kritizována za přílišnou vstřícnost k Čechům, a naopak z té české býváte podezíráni ze skrytých úmyslů...
To je úděl zprostředkovatelů, ti jsou biti z obou stran.
O Ackermann-Gemeinde se říká, že je jediným sudetoněmeckým spolkem, který žádný majetek zpět nepožaduje. Ostatní vznášejí požadavek minimálně na půdu.
V pozadí stojí přesvědčení, že konfiskace majetku sudetských Němců byla bezprávím. Jenže bezpráví způsobená válkou a poválečnými událostmi se nedá napravit, aniž by hrozilo další bezpráví. Proto se zasazujeme o symbolická řešení.
Co podle vás tedy chtějí sudetští Němci dnes?
Já si myslím, že největší část sudetských Němců je natolik integrovaná do německého společenství, že nechce opravdu nic. Uvítali by, aby došlo k oficiálnímu jednání mezi zástupci sudetských Němců a českou politickou reprezentací. Nemyslím, že by chtěli, aby jednání vedl pan prezident nebo předseda vlády, ale přece jen někdo s pověřením vládních stran. Je třeba společně hovořit o tom, co sudetští Němci považují za křivdu, a zjistit, zda je možná nějaká náprava.
V Ackermann-Gemeinde preferujeme symbolická gesta. Patřili jsme k těm, kdo navrhovali symbolické materiální odškodnění obzvláště poškozených sudetských Němců, a sice z Fondu budoucnosti. Tím bychom řekli: "Ano, stala se ti křivda, která se ale odškodnit nedá."
Co vám dnes "roli zprostředkovatele" nejvíce ztěžuje?
Možná to, že jsme si moc blízcí. Víte, smíření je dlouhodobý proces. Nemůžeme říci, že vůbec nejsme usmířeni, ale ani to, že brzy nebude co vylepšovat. Když si vybavím, co všechno jsme si vzájemně způsobili, tak jsem s dnešním stavem docela spokojen.
*
Myšlenky z modlitby při zakládání sudetoněmeckého katolického spolku Ackermann- Gemeinde v lednu 1946:
"Velikým utrpením jsi nás, Bože, postihl za naše hříchy. Ale vše, co jsi nám učinil, učinil jsi po spravedlivém soudu. Nám nepřísluší ptát se na hříchy jiných, musíme se vyznat z vlastní viny,... myšlenky na pomstu a odplatu ať nezískají moc v našich srdcích".
P. Anton Otte, katolický kněz a rodák z Vidnavy na Jesenicku, působí v pražské pobočce organizace Ackermann- Gemeinde s krátkou přestávkou od roku 1991.
***
Se svolením převzato z č. 11/2004 Katolického týdeníku. Redakčně zkráceno.
