V jednom Ježíšově podobenství si hospodář volá svolá své tři otroky a dá jim svobodu. Navíc jim umožní hospodařit s přiděleným majetkem ("hřivnami"). Jejich svoboda je podtržena následným pánovým odjezdem: nemá nad nimi dohled. První dva otroci pochopili, že nyní jsou svobodní nakládat se svěřenými hřivnami, váží si daru svobody. Třetí otrok zůstává stále otrokem – má strach a hřivnu zakopá (viz Mt 25,14-30).
"Dětská" víra plná strachu
Jak je to s hřivnou naší víry? Tedy abychom se pochopili: je-li víra vztahem k Bohu, k Ježíši, jak se k němu vztahujeme? Máme-li strach, úzkost, neustálý pocit viny, pak je naše víra stále dětská, možná zdeformovaná paternalistickým přístupem našich rodičů a vychovatelů ve víře. Nemá onu svěží křehkost a lehkost milujícího.
"Když jsem byla mladá, neustále nám někdo spílal…"
Slyšel jsem názor: „Ty je nezměníš. Když byli děti a farář jim na náboženství i v kostele neustále vyhrožoval tresty, peklem, pak ti neuvěří, že to bylo dobově podmíněné.“ Místo odpovědi chci svědčit o slovech jedné staré paní: „Pane kaplane, když jsem byla mladá, tak nám neustále někdo spílal, nyní mluvíte o Bohu, který je dobrý, miluje nás a my můžeme milovat jeho. Jsem ráda, že jsme se toho dožila a do nebe se mohu těšit.“
Láska strach zahání
V prvním listu Janově čteme: „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce“ (1 Jan 4,18). Láska není myslitelná bez svobody. A my jsme Kristem osvobozeni pro lásku. Jen tak budeme moct zmnožovat své hřivny. Jestli nepochopíme tuto výzvu, zakopáváme své hřivny – ale jen ke své škodě.
