Sympatie
nemá nic společného
s láskou
Sympatie nemá nic společného s láskou nebo nenávistí. Jestliže mi je někdo sympatický, ještě to neznamená, že ho také miluji. Jestliže mi je někdo nesympatický, ještě to neznamená, že ho hned nenávidím. Sympatie nebo antipatie je citová záležitost, která sice může vést k nenávisti nebo lásce, ale nevyhnutelně jimi nekončí. Jsem si například jistý, že farizejové nebyli Ježíšovi sympatičtí, ale to neznamená, že je nenáviděl. Ale určitě ho emocionálně nepřitahovali. Často se stává, že nerozlišujeme mezi láskou a sympatií. Co znamená někoho milovat a k někomu cítit sympatii? Přitažlivost k nějaké osobě nemá nic společného s láskou nebo nenávistí. Tady je potřeba hledat rozdíl mezi křesťanskou a světskou láskou.
Rozdíl mezi světskou
a křesťanskou láskou
Je nutné si ujasnit, jaký je rozdíl mezi světskou a křesťanskou láskou. Běžná láska ve světě je založená na citech, přitažlivosti, sympatiích. Tak ji vidíme v televizi nebo při čtení zamilovaných románů.
Láska je rozhodnutí
Když čtete zamilovaný román nebo sledujete v televizi seriál o rodinných problémech, často máte dojem, že láska je jenom cit. Když žena řekne: “Už ke svému muži nic necítím”, chce tím říct: “Už svého manžela nemiluji”. A tak si myslí, že může svého manžela opustit, když k němu nic necítí. Protože světská láska je založená na citu.
Ale křesťanská láska není založená na citu, ale na rozhodnutí. Láska k člověku je rozhodnutím člověka milovat. Když se rozhodnu někoho milovat, a to je důležité, pak se snažím podle tohoto rozhodnutí žít. Jestliže se rozhodnu nějakého člověka milovat, ale potom ho pomlouvám a očerňuji, znamená to, že nežiji podle svého původního rozhodnutí. Jestliže jsem se rozhodl milovat nějakého člověka, musí být moje chování a postoje v souladu s tímto rozhodnutím. Navzdory všemu se může stát...
Podle knihy: Elias Vella „Ježíš – lékař těla i duše“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
