Ve škole byl živý zájem o náboženství. Vyprávěla jsem dětem zrovna o andělech strážných, když v tom někdo zaklepal na dveře třídy. Šla jsem otevřít.

Na chodbě stálo několik mužů. Dva byli v uniformě a říkali: "Jste zatčena, vezměte si své věci a pojďte s námi!" S tlukoucím srdcem jsem došla k tabuli, abych si vzala své věci. Ve třídě mezitím nastalo hluboké ticho. Stála jsem před dětmi a říkala: "Přišli pro mě neznámí muži, musím s nimi odejít, nevím kam. Milujte své strážné anděle, budou vám pomáhat po celý život."

Odešla jsem a zavřela dveře třídy. Muži od StB mě s obrazem Panny Marie v ruce vedli dlouhou chodbou. Náhle jsem za sebou slyšela hluk. To se děti ze třídy rozběhly a volaly: "Nechte nám ji! Neberte nám ji!" Muži z StB se snažili děti uklidnit: "My se jí jen něco zeptáme a zase se k vám vrátí."

V dalších dnech jsem se opět vrátila do školy. Avšak za rok se to opakovalo, ale to jsem se již domů vrátit nemohla…

...

"Obžalovaná, řekněte, proč se kněží zajímají o dělníky z továrny, to je přece vatikánská špionáž."

"Kněží mají v továrnách nesmrtelné duše svých farníků a ty mají právo poznat Krista."

"Vaše činy nepřekročují přímo paragraf velezrady a špionáže, ale jsou tak nebezpečné, že přímo podkopávají základy socialismu. Až jednou přijdete domů, budete opět dělat tuto činnost?"
"To nevím, až podle toho, jaká bude vůle Boží."

Advokátka mě mistrně obhajovala. Připomněla, že mně nikdo neukázal krásu socialismu…


***

Několik kapitol z této knihy naleznete zde

Knihu vydalo nakladatelství Nové město