"I když mě svázali a ponižovali, cítil jsem se šťastný a svobodný, protože jsem věděl: to všechno je jenom násilí, které ducha nepokoří," říká v rozhovoru Bohumil Černík. V roce 1950 byl jakožto soukromý zemědělec odsouzen k 14 měsícům v koncentračních táborech na Jáchymovsku.

Vězení - pouhé ťuknutí?

Kam vás odtáhli?

Přivezli mě kolem půlnoci do litomyšlského vězení a hodili mě na celu, kde už byli čtyři vězňové. Bachař za mnou mrskl deku a povídá spoluvězňům vymyšlenou histroku: „Dejte si na něj pozor, zabil tátu.“ V duchu jsem si říkal, že křesťan má dělat radost za každé situace a každému, i svým nepřátelům. A tak jsem se podle toho choval.

Udal vás někdo ze sousedů?

Byli jsme trnem v oku místním komunistům. Když jsem se po věznění vrátil domů, předseda komunistického akčního výboru mi povídá: „Ty Bohouši, s tebou už to nebylo k vydržení. Měl jsi pořád sarkastický pohled, který řezal. My jsme vás museli ťuknout, abyste se vzpamatovali.“ Že zavřeli mě, tátu a mámu na několik let, tomu říkal ťuknutí! Dostal jsem 14 měsíců jáchymovského koncentráku, táta půl roku prachovické cementárny a maminka devět měsíců tuněchodské cihelny a gumárny ve Zlíně. A k tomu sto tisíc pokuty a propadnutí zabavených věcí.

Přitížila nám kombinace:
soukromý zemědělec a křesťan

Vaše stavení zůstalo opuštěné?

Provedli to zákeřně. Potřebovali od nás odebírat dodávky a tak vždycky někoho nechali doma. Tatínka odsoudili a oddálili nástup trestu, dokud se nevrátím z kriminálu já. Maminku zavřeli za půl roku. Přitížila nám kombinace - soukromý zemědělec a křesťan. Za to jsme se nikdy nestyděli. Byl jsem jednou na výslechu v Hlinsku, trval pět hodin a poručík Pešava měl napsaný sloupec otázek. Chodil kolem stolu a najednou přišel ke mně se slovy: „O vás je známé, že nenávidíte komunistický režim. Je to pravda?“ Říct tehdy ano znamenalo přinejmenším několikaletý kriminál. Odpověděl jsem: „Pane poručíku, máte jistě otce a matku. Kdyby vám s rodiči někdo surově zacházel, měl byste ho rád?“ Tu myšlenku mi vnukl Bůh. A bylo ticho. Za chvíli Pešava staženým hlasem řekl: „Budeme pokračovat.“

Vystěhovaných a pronásledovaných zemědělců z vašeho kraje bylo nemálo. Setkal jste se s někým z nich v jáchymovském koncentráku?

Nás zavřených zemědělců tam byly stovky. Například se mnou seděl sedlák, který vlastnil 30 hektarů. Jeho provinění - ohrozil republiku tím, že neposekal počtvrté vojtěšku. Vysvětlovat mocichtivým ševcům, z nichž se přes noc stali bolševici, že těsně před zámrazem se nesmí vojtěška vysekávat, bylo zbytečné.

Vědel jsem, že nade mnou někdo bdí

Jak jste snášel vězení?

Věděl jsem, že někdo nade mnou bdí a ví o mně v každém okamžiku života. To byla jistota, bez které bych sotva přežil uranové peklo na Jáchymovsku. I když mě svázali a ponižovali, cítil jsem se šťastný a svobodný, protože jsem věděl: to všechno je jenom násilí, které ducha nepokoří. 

 

Bohumil Černík se narodil 17. dubna 1924. Dětství prožil v Střemošici u Luže. V roce 1938 se rodina přestěhovala do České Rybné u Proseče, kde koupila selské stavení s výměrou 12 ha. V roce 1950 byl Bohumil Černík jako soukromý zemědělec zatčen a odsouzen k 14 měsícům, které strávil v koncentračních táborech na Jáchymovsku. Následně byl odsouzen i jeho otec a matka. V roce 1962 byl znovu odsouzen k půlročnímu žaláři. Soukromě hospodařil až do roku 1970, kdy mu byl majetek násilím zestátněn.