Mezi formální korektností
a životem lásky je značný prostor...
Z mezilidských vztahů víme, že mezi formální korektností a plným životem lásky je značný prostor, svěřený velkorysosti a tvořivosti zúčastněných. Například manžel může nosit domů celou výplatu, nekřičet na manželku, nebít ji, nešlapat po kobercích v botách, zavírat po sobě dvířka od skříněk a ještě k tomu pravidelně sám od sebe vynášet koš – a přitom nemilovat svou ženu a třeba na ni celé dny nepromluvit! A natož udělat pro ni něco navíc, natož darovat se cele, obětovat se pro ni.
Formální a korektní vztah k Bohu...
A podobně je bohužel možné žít ve vztahu s Bohem: formálně korektně, ale bez lásky, bez iniciativy, s chladnou a dobře zdůvodněnou vypočítavostí (nejsem přece fanatik!). Jenže pokud člověk se svou láskou troškaří, pak se neotevře a nebude moci pojmout Boží lásku, která se mu dává. „Kdo skoupě rozsívá, skoupě bude sklízet,“ říká Bible. „Skutečně jen velmi málo lidí chápe, co by jim Bůh prokázal, kdyby se mu zcela odevzdali,“ prohlásil kdysi svatý Ignác z Loyoly.
Kéž bychom jen pochopili Boží matematiku! Za jeden náš krůček směrem k Bohu on jich k nám udělá tisíc (a k tomu vždycky začíná první).
Zpracováno podle knihy Kateřiny Lachmanové: Dvojí tvář lenosti,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z knihy naleznete zde.
