Od rána na nás doléhají neplánované okolnosti

Náš život je velmi pestrý. Od časného rána na nás doléhají nejrůznější neplánované okolnosti. Může to být nečekaný telefonát, špatně fungující klíč, přeplněný autobus, spoj, který nám ujel před nosem nebo vynechal. Může to být soused na sedadle, který zabírá i kus našeho místa, nebo okenní tabule, která nám drnčí do ucha. Může to být soukolí našeho dne, úkol, na který se nabaluje spousta dalších, práce, kterou jsme si nevybrali, a přece ji musíme udělat.

Mezi okolnosti našeho života patří i počasí a jeho proměny, které jsou zcela nezávislé na lidské vůli. Je nám zima nebo teplo. Bolí nás hlava nebo zuby. Setkáváme se s nejrůznějšími lidmi, kteří zapřádají nejrůznější hovory. Neurvalý člověk do nás vrazí na chodníku. Někteří lidé zase rádi marní čas a jen nás zdržují.

Být citliví na to, kde můžeme být
pro druhé požehnáním a pomocí

Ale nemysleme si, že Bůh něco ponechává náhodě. Odevzdanost Bohu pro nás v takových chvílích může znamenat být citlivý na to, kde můžeme být pro druhé Božím požehnáním a pomocí.  Naše životní plány jsou jedna věc — a Boží cesty věc druhá. Když nás naši blízcí o něco požádají, poděkujme za to (třeba i jen v duchu).

Kdybys mě ty osobně, Pane, požádal
o jednu jedinou věc

Kdybys nás ty osobně, Pane, požádal o jedinou věc za celý život,
zůstali bychom úžasem bez sebe.
A to, že jsme jedinkrát splnili tvou vůli,
by se stalo událostí našeho života.

Jelikož však máme toto štěstí na dosah ruky každý den,
dokonce každou hodinu a minutu,
připadá nám tak běžné,
že jsme vůči němu lhostejní a omrzelí.

Kdybychom pochopili, jak neproniknutelné je tvé tajemství,
zůstali bychom v úžasu nad tím,
že v našich malých povinnostech
můžeme poznávat jiskřičky tvé vůle.
Oslnilo by nás,  že v ohromné temnotě, která nás obklopuje,
rozpoznáváme nesčíslná, konkrétní a osobní
světélka tvé vůle.

Pak bychom šli životem jako ti, kteří si všímají
tvého prozřetelnostního vedení a spolupracují s ním.

Nic by nebylo jen tak obyčejné, protože vše by bylo tebou chtěné.
Nic by nebylo příliš těžké, protože vše by bylo zakotveno v tobě.
Nic by nebylo smutné, protože vše by bylo tebou chtěné.
Nic by nebylo nudné, protože vše by pramenilo ve tvé lásce.

Neboť my všichni jsme povoláni vyjít ze sebe,
zanechat své ubohé plány,
abychom se hodinu co hodinu nořili do tvého plánu.

Nejsme chudáci, s nimiž nikdo nepočítá,
ale šťastní povolaní.
Povolaní vědět, co se ti líbí,
povolaní vědět, co od nás v každém okamžiku očekáváš.
Jsme těmi, kteří jsou pro tebe tak trochu nepostradatelní,
jejichž gesta a skutky by ti chyběly,
kdybychom je odmítli vykonat.

Přijmout konkrétní „nepatrné“ místo,
na které nás Bůh postavil

Je tolik odrazových můstků k našemu konkrétnímu poslání,
mostů, po nichž lze přejít ke klidnému břehu Boží radosti:
hromádka prádla, které mám spravit;
mísa brambor, které mám oloupat;
dopis, který mám napsat;
dítě, které mám vychovávat;
úsměv, jímž mám obšťastnit někoho blízkého;
dveře, jež mám otevřít;
telefon, který mám zvednout;
migréna, kterou mám vydržet…

Milovat Boha znamená být tím, kým chce Bůh,
a dělat to, co chce Bůh.
Bůh po nás chce, abychom milovali.
Odevzdat se Bohu v podstatě znamená
přijmout svobodným srdcem konkrétní „nepatrné“ místo,
na které nás on postavil