Vykročit
na výzkumnou expedici

Postní doba je nám předložena proto, abychom se zastavili. Ale vzápětí máme vykročit na výzkumnou expedici do vnitřních komnat našeho srdce. Abychom to nevhodné, co najdeme, vystrnadili, zašlé obnovili, bázlivému dodali odvahu. Některé prostory necháme jednoduše vyvětrat, odpočinout si. Říká se: „Když bude včela jenom stále létat od květu na květ a nesedne si, nikdy se nedočkáme medu.“

Omšelému příbytku mnohdy postačí jediné - notně vyvětrat, a opět oživne. Není nutné promýšlet nákladné opravy, často postačí tak málo. S lidskou bytostí tomu bývá dosti podobně. Pokud si na chvíli nesedne, nebude přemýšlet o sobě samém, nikdy skutečnou zbědovanost osobních komnat neodhalí.

Postní doba dokáže vést člověka k samotnému jádru, až na „dno“ lidského nitra, aby v propadlišti sama sebe pocítil pevnou půdu pod nohama.

(Zpracováno podle knihy Pavla Plíška Postní aleluja.)