Už několik let se spolu setkávají osamělé maminky a zažívají spolu hodně veselých i jinak napínavých chvilek, u kterých ticho rozhodně moc nebývá. Jedno setkání bylo jiné, ten večer jedna druhé poodhalovala část svého života, na kterou žádná z nich nevzpomínala lehce. Vyprovokovala je k tomu otázka, jak jejich děti prožívaly rozvod, který je potkal.



Kolik bylo dětem, když jste se rozvedli?

Když jsem opustila manžela, tak dětem bylo 6 a 4 roky. Opuštění skončilo útěkem, kterým se dovršila manželská krize, která začala asi rok po svatbě. Stupňovala se a já jsem se nebyla schopná smířit s tím, že bych se měla rozvést. Až došlo k fyzickému napadení, dostala jsem strach a v podstatě jsme se sbalili a utekli, když byl manžel v práci.


Jsou děti v kontaktu s tátou?

V útlém věku se děti s tatínkem nestýkaly. Soud mu určil alespoň předběžným opatřením 2 hodiny jednou za 14 dní, ale v mé přítomnosti. On to bral jako porušení práva otce, odvolal se a mělo to být bez mé přítomnosti. A když přijel, děti na něho nebyly zvyklé, protože když jsme odešli, byly malé a on se objevoval nárazově a vždycky v hrozné náladě a děti plakaly a křičely a bály se s ním jít. Což bylo velice nepříjemné. On se dětí dožadoval, no a buď jsem mu je nevydala, nebo jsme museli jít všichni. Pro mě to bylo hrozné, když děti šly – já jsem je vlastně zpovzdálí sledovala. Ale naštěstí to nebylo pravidelně, jenom nárazově.

Tato doba trvala 4 roky a když byl rozvod definitivní, vztahy se upravily a trošku se to uklidnilo. Muž si začal uvědomovat, že zůstal úplně sám, rodina z jeho strany se ho vzdala, a tak přišel za mnou, že by se chtěl nějakým způsobem taky podílet na výchově dětí. Soud mu určil, že je může navštěvovat každých 14 dní, ale jen v místě jejich bydliště a jenom v sobotu. Tak jsem s tím souhlasila.

Jak byl kluk větší, chtěl mít tatínka déle – celý víkend, a tak jsem to tolerovala. Takhle to probíhá asi 7 let: každých 14 dní celý víkend.

Myslím si, že taťka dětem určitě svým způsobem lásku projevuje a děti si dokázaly udělat samy obrázek, co bylo příčinou rozvodu. Dcera pozoruje muže zpovzdálí, jako by měla negativní postoj, ale přitom vidím, že když tam táta je, chtěla by si ho urvat pro sebe, ale nedokáže svoje city a emoce projevit.

Na druhou stranu, když táta s nimi není denně, nevnímá jejich růst a dospívání, a občas se k nim chová nebo je vnímá jak pětileté malé děti a třeba klukovi, kterému je dneska 16, je to trapný, když tatínek za ním pořád chodí jako ocásek, i když jde za kamarády. Na druhou stranu on pro ně dokáže připravit táborák, což jiní otcové z normálních rodin nedokážou, a to se druhým klukům líbilo.

Zpracováno podle časopisu Rodinný život č. 1/2007, s podtitulem Děti a rozvod.
Časopis vychází 5x ročně., Předplatné časopisu si můžete objednat na adrese: Centrum pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 772 00 Olomouc, tel.: 587 405 250-3, e-mail: rodina@arcibol.cz