Ačkoliv se nyní největší pozornost věnuje osudu japonských i jiných atomových elektráren, je přece jen nejotřesnější skutečností zemětřesení a následná vlna tsunami. Není divu, že mnozí lidé jsou touto skutečností ohromeni a jakoby paralyzováni. Člověk je totiž neštěstím zaskočen vždy.

 
Nejvíce nás zasahuje naše bezmocnost
 
Všemožná neštěstí ale nejsou nic nového - zemětřesení, záplavy a sesuvy půdy znali lidé od pradávna. To, co nás ale asi nejvíce zasahuje v době, kdy technika je neobyčejně rozvinutá a věda disponuje obrovským množstvím poznatků, je naše lidská bezmocnost. S hladem, horkem, zimou, infekcemi jsme schopni bojovat, máme-li k dispozici dost finančních prostředků. Války lze aspoň někdy zastavit a zpravidla aspoň víme, kdo je rozpoutal. Ale s otřásající se zemí a s obrovskou vlnou, která pluje mořem stejně rychle, jako letící letadlo, nijak bojovat neumíme. Jsme to schopni – díky technice – jen zaznamenat. A tím hůře pro nás. Protože pohled na živel, který si hraje s námořní lodí jako s krabičkou sirek, který odhodí dům jako dětskou hračku a bez milosti spláchne vše živé a neživé, co je v jeho cestě, je deprimující. S tím nedokážeme vůbec nic.
 
Straší a trestá Bůh lidi?
 
Člověk se často, jako i při jiných neštěstích, ptá, kdo je vinen, kdo za to může. Když dáme stranou opravdu šílenou konspirační teorii, která se domnívá, že takové přírodní kataklysma může člověk způsobit nějakými svými tajnými pokusy, zbývá věřícímu Pán Bůh. Kdo jiný? „Napomíná, trestá, nemůže se už na naše lidské bláznění dívat…“  Opravdu je Bůh tím, kdo pohybuje zemí proto, aby lidi vystrašil, potrestal a tisíci mrtvých je varoval? Byl by to tentýž Bůh, který „tak miloval svět, že dal svého Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16)? Tomu lze těžko uvěřit.
 
Jsme na této zemi jen hosty
 
Bylo by tedy jistě lepší nehledat viníka, ale zamyslet se trochu jinak, křesťansky. Především - jsme na této zemi takříkajíc hosty, nemáme tu nikdo právo „věčného pobytu“. Smrt je nakonec osudem každé živé bytosti a většinou si člověk nevybírá okolnosti, za nichž nastane. Na druhé straně právě křesťanská víra nás ujišťuje, že ten nejhlubší a nejdůležitější vztah s Bohem nám nemůže vzít ani smrt. A že jeho dovedení do konce je vzkříšení. Dále je dobré uznat, ač nám to jde těžko, že ani ta nejrozvinutější technika nás nemůže od všeho uchránit. Už naše domácí povodně nám ukázaly, že tak obyčejný živel, jakým je voda v říčce, může dát člověku najednou zažít naprostou bezmocnost, která se ale nijak nevymyká z řádu tohoto světa, z řádu stvoření. Pokud se tedy nad takovýmito katastrofami zastavíme a zamyslíme, můžeme při tom prožít naději v Boha, pokud máme dar víry. Kromě toho každý člověk, bez ohledu na to, jakou má víru, si může uvědomit svůj skutečný „lidský rozměr“, tedy svou bezmocnost proti mnohému, co nás může potkat a současně velikost lásky, které jsme schopni, která není likvidována ani neštěstím, a která má svůj vrchol v lásce mezi člověkem a Bohem.
 
Nejsme páni všeho
 
Pokud se pak zamyslíme i nad ohrožením poškozenou jadernou elektrárnou, měli bychom v prvé řadě nešetřit obdivem a vděkem nad tou padesátkou statečných techniků, kteří se snaží situaci zvládnout, byť na to zřejmě sami doplatí. A potom musíme opět uznat, že nejsme páni všeho a že i ta nejlépe vyrobená a zabezpečená věc se může stát vlivem okolností velmi nebezpečnou. Nebo jinak: že právě rozvinutá technika, která nám v mnoha ohledech usnadňuje život, nás dělá neobyčejně zranitelnými a tuto zranitelnost v podstatě nelze odstranit.
 
Obrácení (k realitě)
 
Dovolil bych si tedy tvrdit, že katastrofa, se kterou se zde setkáváme, nás může především obracet k realitě: ano, tak jsme bezmocní a tak jsme právě díky technice, která některé bezmoci odstraňuje, také zranitelní - a neradi si to přiznáváme. A modlitba? Jistě za ty, kdo zemřeli, za ty, kdo přežívají ve velmi těžkých podmínkách a za ty, kteří se jim snaží pomáhat. Za sebe navzájem ovšem také - abychom byli moudří a, jak říká apoštol, „vykupovali čas“.
 
Nakonec je dobré připomenout slova našeho Pána, když k němu přišli lidé se zprávou o neštěstích, která jimi otřásla podobně, jako námi zemětřesení v Japonsku s jeho následky: „Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ (Lk 13,4-5). Není to vyhlášení trestu, ale výzva k obrácení. A tu je třeba hlásat po celé lidské dějiny novým a novým, generacím, což křesťané lépe či hůře skutečně dělají a je to úkol, který jim Ježíš svěřil.
 
(Aleš Opatrný)
 

 Charita ČR vyhlásila sbírku na pomoc Japonsku

Charita ČR www.charita.cz vyhlašuje sbírku na pomoc obětem přírodní katastrofy v Japonsku, které v pátek 11. března 2011 zasáhlo zemětřesení, následná vlna tsunami a poškození jaderných elektráren. Pomoc bude poskytována prostřednictvím Caritas Japan a Caritas Internationalis.

Jak přispět:
Na pomoc obětem zemětřesení a následné vlny tsunami otevřela Charita ČR sbírkové konto, číslo účtu: 55660022/0800 u České spořitelny, variabilní symbol: 135. Potvrzení o daru je možné vyplnit on-line. Pomoci můžete také zasláním dárcovské SMS ve tvaru
DMS CHARITACR
na číslo 87777.