Celý týden se bezdůvodně těším na příští setkání.
A pak tedy zase jednoho smutného zimního večera
sedím na školní židličce uprostřed svých mlčenlivých neznámých.
Tak čím nás budou chtít zaujmout dnes?
Přichází muž kolem šedesátky.
Radostná zpráva mění život k lepšímu
„Možná víte, že evangeliím se také říká radostná zvěst… Co je to ale radostná zvěst?
Skutečná radostná zvěst je informace, která mění život k lepšímu. Znáte legendu o Marathónu? V této vesnici nedaleko Athén se Řekové v pátém století před Kristem pokusili odrazit Peršany, kteří měli desetinásobnou převahu. Všichni se obávali, že tuto bitvu Řekové prohrají, a v Athénách se lidé připravovali na útěk. Věděli totiž dobře, že v případě, že by prohráli, Peršané by byli během několika hodin u jejich bran, a bez okolků by znásilňovali jejich ženy, zabíjeli starce a děti a drancovali všechno, co by ji padlo pod ruku. Většina Athéňanů se tedy chystala opustit všechno, domov, majetek, obchod, život… A pak se stal zázrak. Řekové navzdory tomu, že byli v menšině, vyhráli! A Athény, krásné Athény, byly zachráněny! Jeden řecký voják uběhl čtyřicet dva kilometrů dělících Marathón od Athén, aby tuto radostnou zvěst oznámil svým lidem co nejrychleji. Doběhl, předal zprávu, pak se zhroutil – a zemřel vyčerpáním. Dokázal přinést skutečně dobrou zprávu, jednu z těch, které udělají opravdu radost. Athéňané mohli zůstat doma a nemuseli se bát, že budou vyvražděni!
A ta novina, kterou vám přináší Kristus nyní, dnes večer, je to, že vás Bůh miluje, ať je vaše duše jak chce černá… Není tohle dobrá zpráva? Úžasná zpráva? Jen si představte: kdybyste se po těchto slovech mohli osvobodit od břemene strachu, vidět život ve veselejším světle jako Athéňané, kteří se ráno viděli v hrobě a už týž večer mohli znovu pocítit radost, že můžou v klidu a bez nebezpečí žít dál ve svých domovech…“
Nikdy nevíme, co se nás dotkne
Nechávám své myšlenky volně plout… Jakou dobrou zprávu bych rád slyšel já? Že nám obnoví naše producentské smlouvy? Že nás náš bývalý vedoucí veřejně požádá o odpuštění? Že mi moje žena vyjádří vděk? Jasně vidím, že všechny tyhle fantazie by bylo jen ubohé odškodnění, které žádá moje ego. Matně cítím, že ve výkladu přednášejícího je něco hlubšího, něco vyššího, něco, co nedokážu rozluštit…
Mužova tvář se rozjasní milým úsměvem.
„Je divné, co vám říkám, že? Zdá se to málo věrohodné. A přesto to někteří zažili. Nikdy nevíme, co se nás dotkne: které slovo, který větný obrat. Já sám se dnes před vámi cítím bezmocný. Jsem jen prostý posel zprávy, která je větší než já, a doufám, že skrze slova, která vám říkám, budou někteří z vás zasaženi…“
Řekni jen slovo
Nikdo nereaguje. Najednou si vzpomenu na jednu větu: Řekni jen slovo a má duše bude uzdravena. Slyšel jsem ji nejmíň tisíckrát, ale nepamatuji si kdy. Dnes cítím, že je v ní něco skryté, ale co?
Vracím se domů zaražený. Řídím pustými ulicemi s pocitem cizince ve vlastním městě.
Když si lehnu, nemůžu usnout.
Dlouho jsem potmě vzhůru.
Řekni jen slovo…
Zpracováno podle knížky
Thierry Bizot: Anonymní katolík
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno, včetně doplnění mezititulků.
