Vztek je silou, která mi pomůže vytáhnout dýku ze svého srdce

Je důležité pochopit odpuštění i po psychologické stránce

Ježíš nás opakovaně vyzývá, abychom odpouštěli. Jenže – jak ze srdce odpustit? Pokládám za důležité pochopit odpuštění správně i po psychologické stránce. Vím o křesťanech, kteří se snaží odpustit, ale uvnitř jsou stále plni hněvu. Mají kvůli tomu výčitky svědomí. Neumí to. Tak rádi by odpustili, ale nedokážou to. Podle mého názoru odpuštění probíhá ve čtyřech krocích, nedokážeme totiž odpustit okamžitě. Než se nám v posledním, čtvrtém kroku, podaří odpustit, musíme nejprve učinit jiné potřebné kroky.

Čtyři kroky odpuštění:

1/ Připustit si bolest a nebagatelizovat urážku ze strany druhého 

První krok spočívá v tom, že si připustím bolest. Nesmím urážku ze strany druhého člověka bagatelizovat nebo příliš ukvapeně omlouvat: „Vždyť on to nemyslel tak zle.“ Je lhostejné, jak to myslel. Bolelo mě to. Nesmím svou bolest opomíjet, ale naopak se na ni důkladně podívám a uvědomím si ji.

2/ Vztek je silou, která mi pomůže vytáhnout dýku ze svého srdce

Ve druhém kroku si připustím vztek. Vztek je silou k tomu, abych ze sebe vypudil toho, kdo mě urazil. Vytvořím si od něj zdravý odstup. Ponechám-li dýku toho, kdo se mě dotkl, pořád ve své ráně, k odpuštění nedojde – budu jen masochisticky rozdírat vlastní ránu. Vztek ale silou vyráží nůž z rány, aby se následně mohla uzdravit. Nejprve proto potřebuji odstup od toho, kdo mě urazil. A pak se mohu vzchopit. Teprve tehdy dokážu proměnit i svůj vztek v pozitivní sílu: „Nedovolím, aby mě ten urážející člověk ničil. Dokážu žít bez něho. Nepotřebuji jeho uznání. Svou důstojnost mám v sobě. Nejsem závislý na jeho mínění.“

3/ Pochopit okolnosti

Pouze za předpokladu, že si uvědomím tento odstup, mohu přistoupit ke třetímu kroku. Ten spočívá v objektivním pohledu na to, co se v urážce vlastně přihodilo. Jde o to pochopit urážku, urážejícího i sebe jakožto uraženého, a to bez vynášení soudu. Znovu se podívám na to, jak urážka proběhla. Projevil v ní ten druhý pouze svou nespokojenost nebo své zranění? Zranila mě jeho slova, aniž by si toho on byl vědom, tak bolestně jen proto, že znovu otevřela starou ránu? Zdržím se však omlouvání i obviňování. Pouze se pokusím porozumět. Jedině když dokážu pochopit sebe samého, přestanu si vyčítat, že neumím odpouštět nebo že jsem stále ještě tak přecitlivělý.

4/ Osvobození se od viníka

Teprve po těchto třech krocích může nastoupit čtvrtý – vlastní odpuštění. Znamená to aktivní činnost. Vymaňuji se zpod moci druhého člověka, který mě urazil. Osvobozuji se od negativní energie, která je vinou jeho urážky pořád ještě ve mně. Dokud nedokážu odpustit, pořád mě ještě druhý svazuje. Pořád mi ještě diktuje, jak se cítím. Odpuštěním se osvobozuji z podobných vazeb na druhého. Nechávám ho být, posílám ho pryč. Vůbec to neznamená, že mu okamžitě padnu kolem krku. Je pravděpodobné, že ještě po delší čas si od něj budu muset udržovat odstup, aby se ve mně mohlo prosadit odpuštění a nezůstalo pouhým úkonem vůle, nýbrž mi proniklo skutečně až do srdce.