Osobní povolání je jedinečný způsob, kterým má člověk být „křesťanem“ – je pro něj totiž jedinečným způsobem darování se a odevzdání se v každé lidské zkušenosti. To znamená, že ať člověk prochází jakoukoli zkušeností, může v ní a právě jejím prostřednictvím vstupovat svým jedinečně osobním způsobem do styku s Pánem.

Člověk může nacházet Boha ve všem. Musí však nabývat rostoucí vnitřní svobody, postupně „ osvobozovat své srdce“, aby mohl nacházet Boha ve všem, miloval ho ve všech tvorech a všechny tvory miloval v Něm.

Správně pojaté zpytování svědomí není pouze procvičování morálky. Je to každodenní cvičení se v rozlišování. Je to cvičení typicky novozákonní, při kterém se snažím být opravdovým křesťanem v každodenně prožívaných zkušenostech a právě jejich prostřednictvím. A to proto, že jen když prožitou konkrétní zkušenost vědomě přijmu, ať je jakákoli, mohu k ní zaujmout křesťanský postoj.

„Osobní povolání“ pro danou osobu přestavuje živou anténu, kterou neustále přijímá z éteru, nebo z celého záběru své lidské zkušenosti, to, co je „smysluplné“ pro jeho růst a trvalou formaci.

Tak je člověk, který žije své osobní povolání, v nehlubším smyslu slova neustále a trvale formován.


***

Se svolením převzato z knihy Osobní povolání, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.


***

Několik kapitol z této knihy naleznete zde