Kdy vlastně slavíme svatodušní svátky?
"Máj – a zima na krku…" toto přísloví jsem často slýchával v Krkonoších: „Vánoce, Velikonoce, svatej Ducha a zima na krku…“ Kdy jsou Vánoce, to ví každé školou povinné dítě. Že jsou Velikonoce po prvním jarním úplňku, to už každý neví. Kdy jsou ale svatodušní svátky, to už neví skoro nikdo.
I zbabělci se mohou „pochlapit“
Svatodušní svátky – Letnice – jsou padesátý den po Velikonocích. Ale proč? Právě padesát dní trvalo, než se ze zbabělých Kristových učedníků stali stateční lidé. A to už jsme u náplně těchto dnes téměř zapomenutých svátků. Co vlastně o svatodušních svátcích slavíme? Jsou to svátky Ducha Kristova, ducha moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně Boží. Svátky statečnosti v každodenním životě. Tady nemáme žádnou pomoc v symbolice jako na Vánoce (stromek, betlém, dárky) nebo na Velikonoce (pomlázka, vajíčko). Žádná tradice svátečného stolu s dobrotami, nic pro tělesné občerstvení. Že se stali apoštolové statečnými? To už je dávno a kdo ví, jak to vlastně bylo!
Není statečnost jako statečnost
Je však také potřeba odlišovat statečnost a statečnost. V této souvislosti mě napadá jedna indická povídka: Jednomu muži utekl osel, a tak se ho ještě v noci vydal hledat do džungle. Byla tma tmoucí, ale našel ho a přivedl domů. Před před domem ho pak uvázal. Ráno vyhlédla žena z okna a nemohla uvěřit svým očím. Na dvoře je uvázaný tygr a zlostně koulí očima! Muž se stal rázem proslaveným hrdinou a maharadža ho pozval k sobě na audienci. K maharadžovi však směl přijet pouze na koni, ale jak na to, když na něm nikdy neseděl? Žena tedy muže na koně vysadila, přivázala ho k sedlu, aby nespadl a muž jel. Kůň dobře vycítil, že na něm sedí nejistý jezdec, a proto se všemožně snažil, aby ho setřásl, cválal a nebyl k zastavení. Muž se snažil zachytit alespoň stromku, ale kůň uháněl dál, takže se stromek vytrhl z kořenů. A tak vjel muž plný strachu do tábora nepřátel, kteří se pochopitelně zděsili obra, který měl navíc mohutný „kyj“ v ruce, a tak ve zděšení prchli. Říše měla nového hrdinu. A maharadža ho jako nejstatečnějšího člověka vyznamenal a sklízel obdiv všech.
Ale byl to tedy hrdina, nebo nebyl? Byl statečný, anebo nebyl?
Nemusíme hned nasazovat život,
statečný lze být v každodenních situacích
Každý z nás se asi nestane hrdinou v tom pravém slova smyslu, aby nasazoval život nebo své zdraví. Ale být statečný se dá i jinak – v každodenních situacích, v zápasu sám se sebou. K tomu je mnohdy potřeba nejvíce síly, které nemá člověk nikdy dost. Musí mít rád svou rodinu, svou vlast, lidi, aby se nestal nevěrným, zrádcem, nesnášenlivým. Musí milovat, aby se nenechal svést pokušeními kolem a zůstal statečný. Uvázat opravdového tygra v sobě, to vyžaduje největší statečnost. Svatodušní svátky – Letnice - nelze odbýt povrchním folklórem.
